František de Guise
francouzský generál a politik From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
František de Guise nebo František II. Lotrinský, princ de Joinville, vévoda de Guise a Aumale (17. únor 1519, Bar-le-Duc – 24. únor 1563, Orléans), byl francouzský voják a politik. Patřil k čelným představitelům katolické strany během hugenotských válek.
Remove ads
Raná léta
Narodil se v Bar-le-Duc (Lotrinsko), jako syn Clauda Lotrinského, vévody de Guise, a jeho manželky Antoinette Bourbonské.[4] Jeho sestra, Marie de Guise, byla manželkou Jakuba V. Skotského a matkou Marie Stuartovny.[4] Mladší bratr Karel byl lotrinským kardinálem.[4] Jeho bratrancem byl také francouzský král Jindřich II., se kterým vyrůstal. Rodem patřil k přední evropské aristokracii. Ve Francii mu byl často zdůrazňován jeho cizí původ (tzv. zahraniční kníže), jelikož Lotrinsko v té době k Francii nepatřilo a tvořilo samostatné Lotrinské vévodství.
V roce 1545, byl vážně zraněn při druhém obléhání Boulogne, ale zotavil se.[5] Byl zasažen kopím přes hledí své helmy. Ocelový hrot mu propíchl obě tváře, a kopí se prudkostí úderu zlomilo. Seděl dál však pevně v sedle, a odjel zpět do svého stanu. Jeho lékař měl strach, že zemře bolestí při odstraňování kopí, nicméně dle tehdejších záznamů snášel bolest "lehce, jako by mu škubali vlasy z hlavy". Františkovi po této ráně zbyla jizva, která se stala jeho poznávacím znakem, a získal tak i přídomek Le Balafré (Zjizvený).[5]
V roce 1548 se oženil s Annou d'Este[6], dcerou Hercula II. d'Este, vévody z Ferrary, a francouzské princezny, Renaty, dcery Ludvíka XII.[7]
Remove ads
Vojenská kariéra
V roce 1552 úspěšně ubránil město Mety proti silám císaře Karla V. a znovu císařská vojska porazil v roce 1554 v bitvě u Renty, ale příměří z Vaucelles dočasně omezilo jeho vojenskou činnost.
V roce 1557 vedl armádu do Itálie na podporu papeže Pavla IV., ale musel se vrátit do Francie. Po porážce konetábla Anne de Montmorency v bitvě u Saint Quentinu, byl jmenován generálporučíkem Francie,[4] tj. šlo o druhý nejvýznamnější vojenský post v zemi. Dne 7. ledna 1558 dobyl Calais z rukou Angličanů[4], pak Thionville, v létě Arlon a připravoval se k postupu do Lucemburska, když byl podepsán mír v Cateau-Cambresis. Po celou dobu panování Jindřicha II. byl přední vojenskou osobou Francie, zdvořilým, vlídným, upřímným a všeobecně populárním, "velkým vévodou de Guise", jak ho nazýval jeho současník Brantôme.[7]
Nástup Františkovy neteře Marie Stuartovny, a jejího manžela Františka II. na francouzský trůn, byl nicméně triumf pro rodinu de Guise. Konetábl Francie Anne de Montmorency byl nucen opustit královský dvůr. Vévoda de Guise a jeho bratr, lotrinský kardinál Karel se tak stali nejdůležitějšími osobami v královské radě. Stávalo se, že podepsal veřejné listiny za krále, jen svým křestním jménem.
Remove ads
Náboženské války
V reakci na moc katolických Guisů u dvora připravil Jean du Barry, pán de La Renaudie, protestantský kavalír z Périgordu, snad na vzdálený popud prince Ludvíka I. de Condé, amatérské spiknutí, známé jako spiknutí v Amboise, s cílem zmocnit se vévody de Guise a jeho bratra Karla, lotrinského kardinála. Spiknutí bylo odhaleno a násilně potlačeno. Zahájilo však sérii vražd a atentátů ve stále více vypjatém ovzduší. Bezprostředně poté byl prince de Condé nucen prchnout od dvora a moc Guisů tak nabyla vrcholu. Řeč, kterou Gaspard de Coligny, vůdce hugenotů, pronesl proti Guisům na Shromáždění notáblů ve Fontainebleau, nijak neovlivnila krále Františka II., naopak vedla k uvěznění Ludvíka de Condé na Karlův příkaz.
5. prosince 1560 zemřel František II. – pro Guisy tak začal rok, kdy jak ve Skotku, tak ve Francii začala jejich moc upadat. Po nástupu Karla IX. na trůn žil vévoda de Guise v ústraní na svých statcích. Regentka, Kateřina Medicejská, byla nejprve nakloněna protestantům. Vévoda de Guise se spojil s konetáblem de Montmorency a s maršálem de Saint-André a vytvořili tak tzv. triumvirát v čele Katolické ligy, určené k obraně katolické věci ve Francii. Tím se postavili proti politice Kateřiny Medicejské, která se snažila zamezit eskalaci nebezpečné situace dohodou s protestanty.[7]
Plánem triumviátu bylo vyjednávat s habsburským Španělskem a Svatým stolcem a přesvědčit německá protestantská knížata, aby upustila od myšlenky pomoci francouzským protestantům. V červenci 1561 napsal vévoda de Guise v tomto smyslu Kryštofovi I., vévodovi Würtemberskému. Následující disputace v Poissy mezi teology obou vyznání byl marný, a smírčí politika Kateřiny Medicejské tak byla poražena. Mezi 15. a 18. únorem 1562 navštívil vévoda de Guise Würtemberského vévodu v Savernu a přesvědčil ho, že disputace v Poissy selhala kvůli protestantům.
Při svém návratu do Paříže prošel vévoda de Guise obcí Wassy-sur-Blaise, kde se ve stejný okamžik stal i známý masakr protestantů.[8] Přesná míra odpovědnosti a účasti vévody de Guise na masakru ve Wassy není známa, ale došlo tak k roznícení období občanské války, které nazýváme hugenotské války. Následovala obléhání Bourges v září, obléhání Rouenu, který vévoda de Guise dobyl po měsíčním obléhání a dostal je pod kontrolu katolíků[8]. Bitva u Dreux byla významná zejména proto, že při ní padl do rukou protestantů Anne de Montmorency, ale také byl zabit maršál Saint-André.[8] Tím byl rozbit Triumvirát, nicméně to nestačilo protestantům na vítězství a vévoda de Guise dokázal bitvu vyhrát ve prospěch katolíků. Hugenoti navíc pocítili silnou ztrátu, když byl během bitvy zajat princ de Condé, vůdce hugenotů.[8]
Remove ads
Atentát
V další bitvě se vévoda de Guise snažil porazit hugenoty při obléhání Orléansu, když byl náhle 18. února 1563 zraněn hugenotským atentátníkem, Jeanem de Poltrot de Mére, a o šest dní později zemřel na následky zranění, když v zámku Corney vykrvácel i přes lékařskou péči.[7]
Rodina
Guise se 29. dubna 1548 v Saint-Germain-en-Laye oženil s Annou d'Este.[6] Měli spolu několik dětí:
- Jindřich I. vévoda de Guise[4] (*1550 – † 1588) – dědic titulu vévody de Guise
- Catherine[4] – (*18.6.1557 v Joinville – † 6.5.1506 v Paříži) – 4.2.1570 provdána za Louise, vévodu de Montpensier
- Karel II. Lotrinský[4] (*1554 – † 1611) – vévoda de Mayenne
- Louis II., kardinál de Guise[4] (*1555 – † 1588) – arcibiskup v Remeši
- Antoine (*25.4.1557 – † 16.2.1560)
- François (*31.12.1559 v Blois – † 24.10.1573 v Remeši)
- Maxmilien (*25.10.1562 – † 1567)
Remove ads
Vývod z předků
| Antonín z Vaudémontu | ||||||||||||
| Fridrich II. z Vaudémontu | ||||||||||||
| Marie z Harcourtu | ||||||||||||
| René II. Lotrinský | ||||||||||||
| René I. z Anjou | ||||||||||||
| Jolanda Lotrinská | ||||||||||||
| Izabela Lotrinská | ||||||||||||
| Klaudius de Guise | ||||||||||||
| Arnold z Guelders | ||||||||||||
| Adolf z Guelders | ||||||||||||
| Kateřina Klevská | ||||||||||||
| Filipa z Guelders | ||||||||||||
| Karel I. Bourbonský | ||||||||||||
| Kateřina Bourbonská | ||||||||||||
| Anežka Burgundská | ||||||||||||
| František de Guise | ||||||||||||
| Ludvík z Vendôme | ||||||||||||
| Jan VIII. z Vendôme | ||||||||||||
| Jana z Lavalu | ||||||||||||
| František z Vendôme | ||||||||||||
| Ludvík z Beauvau | ||||||||||||
| Isabela de Beauvau | ||||||||||||
| Markéta ze Chambley | ||||||||||||
| Antoinette Bourbonská | ||||||||||||
| Ludvík Lucemburský ze Saint-Pol | ||||||||||||
| Petr II. Lucemburský | ||||||||||||
| Johana z Marle | ||||||||||||
| Marie Lucemburská | ||||||||||||
| Ludvík Savojský | ||||||||||||
| Markéta Savojská | ||||||||||||
| Anna Kyperská | ||||||||||||
Remove ads
Reference
Externí odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads