František Lobkowicz (genealog)

František Lobkowicz (9. srpna 1927 Praha – 15. dubna 1998 Praha)^[2] byl potomek českého šlechtického rodu Lobkowiczů (dolnobeřkovické větve).

MUDr. František Lobkowicz
Narození	9. srpna 1927 nebo 19. srpna 1927 Praha Československo Československo
Úmrtí	15. dubna 1998 (ve věku 70 let) Praha Česko Česko
Místo pohřbení	Cítov
Povolání	mikrobiolog
Choť	(1952) Hana, roz. Nováková (1928–2025)
Děti	Marie Johana z Lobkovic[1] Marie Leopoldina z Lobkovic[1] Michal Lobkowicz[1]
Rodiče	Mořic Lobkowicz (1890–1944) a Gisela Helena ze Silva-Tarouca (1887–1958)
Rod	Lobkovicové
Příbuzní	nevlastní sestra: Marie Antonie, provdaná Strachwitzová (1914–2003) sestra: Ida, provdaná Czerninová, následně Franco (1917–2002) bratr: Josef Ferdinand z Lobkowicz (1918–1946) švagr: Pavel Brázda (1926–2017) švagrová: Věra Nováková (1928–2024) děd: Ferdinand Lobkowicz (1850–1926) babička: Ida, rozená Podstatzky-Lichtenstein (1865–1919) děd: Arnošt Emanuel Silva-Tarouca (1860–1936) babička: Marie Antonie, roz. Nostitz-Rienecková (1863–1934)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

František Lobkowicz, Rozsíčky, cca 1943

Narodil se 9. srpna 1927 v Praze jako Maria František de Paula Mořic Josef Leonhard Wolfgang František z Assisi Romanus Maurentius Pius Kaspar princ Lobkowicz. Jeho rodiči byli Mořic Lobkowicz a Gisela Helena z Lobkowicz, vdova po Mořicově starším bratru Josefovi, rozená hraběnka Silva-Tarouca, dcera zakladatele Průhonického parku. V mládí byl členem katolického spolku Legio Angelica a nejprve člen, posléze vedoucí ve skautském středisku Mawadani v Praze. Jeho činnost (a dalších skautů) připomíná pamětní deska na skautské klubovně v Praze 5. V roce 1945 byl nuceně nasazený na budování zákopů na Moravě, odkud se mu podařilo uprchnout a do konce války se skrýval u Huga Strachwitze, staršího bratra svého švagra Bedřicha Strachwitze na zámku ve Zdounkách. Zde byl svědkem osvobození Zdounek rumunskou armádou.

V roce 1947 se zapsal na právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a v roce 1948 přestoupil na lékařskou fakultu. V roce 1949 dostal povolávací rozkaz do čs. armády k PTP (Pomocný technický prapor), kde strávil dva roky. Po skončení studií pracoval jako lékař virolog na hygienicko-epidemiologické stanici.

František Lobkowicz (1927–1998) v mládí

Po roce 1989 se stal předsedou Výboru křesťanské pomoci a pracovníkem katolické Charity. Byl členem Suverénního řádu Maltézských rytířů a náměstkem velkopřevora.

Celý život se zabýval genealogií a faleristikou. Zpracoval podrobný rodokmen rodu Lobkoviců. Z manželství s Hanou měl dcery Janu (20. 10. 1953 Praha – 19. 12. 1969 Rokycany) a Marii Leopoldinu (* 26. 4. 1959 Praha) a syna Michala (* 20. 7. 1964 Praha);^[2] ten byl v letech 1992–2002 český poslanec a ministr obrany.

František z Lobkowicz je pohřben v rodinné hrobce v Cítově.

Dílo

• LOBKOWICZ, František. Zlaté rouno v Zemích Českých, Zvláštní otisk ze zpravodaje Heraldika a genealogie, ročník XXIV/4-1991, strany 181-281. Praha: Klub pro českou heraldiku a genealogii, 1995.
• LOBKOWICZ, František. Encyklopedie řádů a vyznamenání. Praha: Libri, 1995. 238 s. ISBN 80-901579-9-8. S. 195.

Pamětní deska připomínající založení a obnovení skautského střediska Mawadani na Okrouhlíku v Praze 5