Franz Alexander
maďarsko-americký psychoanalytik From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Franz Alexander (původním jménem Alexander Ferenc Gábor) (22. ledna 1891 – 8. března 1964) byl maďarsko-americký psychoanalytik, který se věnoval především otázkám psychosomatiky a psychoanalytické kriminologie. Svými názory značně ovlivnil Erika Eriksona a Heinze Kohuta.
Narodil se v Budapešti, ale studoval v Berlíně, kde také potkal psychoanalytika Karla Abrahama, u něhož podstoupil výcvik. Později sám analyzoval například Freudova syna Olivera. Roku 1930 byl pozván jako profesor na Univerzitu v Chicagu a v USA již zůstal.
Zajímala ho otázka delikvence a kriminality, v této souvislosti hovořil o takzvaném "úplatném Superegu" zločinců.
Spolu s Freudem a Ferenczim rovněž definoval pojmy autoplastická adaptace (pacient se spíše přizpůsobuje prostředí) a aloplastická adaptace (pacient se spíše snaží měnit prostředí).
Ve čtyřicátých letech se věnoval především otázkám psychosomatiky a rozvíjel Ferencziho koncept "korektivní emocinální zkušenosti". Jím se Ferenczi (a s ním i Alexander) vzdálil psychoanalýze. Sám Alexander za to byl kritizován, mimo jiné Edwardem Gloverem a Jacquesem Lacanem. Až v šedesátých letech 20. století se k Alexanderovým myšlenkám vrátil Heinz Kohut a selfpsychologové.
Remove ads
Bibliografie
- 1931 The Criminal, the judge and the public: A psychological analysis
- 1960 The Western mind in transition : an eyewitness story
- 1968 The history of psychiatry; An evaluation of psychiatric thought and practice from prehistoric times to the present
- 1969 Roots of crime: psychoanalytic studies
- 1980 Psychoanalytic therapy. Principles and application
- 1984 The medical value of psychoanalysis
- 1987 Psychosomatic Medicine: Its Principles and Applications
Remove ads
Reference
Literatura
Externí odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads