Franz Rzebitschek

Franz Rzebitschek, v matrice Franz Řebicžek, v literatuře také František Řebíček (26. listopadu 1801 Dašice – 12. prosince 1889 Praha^[1]) byl český mechanik a hodinář.

Franz Rzebitschek
Narození	26. listopadu 1801 Dašice Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	12. prosince 1889 (ve věku 88 let) Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Bydliště	Praha
Povolání	mechanik, hodinář
Znám jako	František Řebíček
Choť	Wallburga Willenbacher Christine Brandl
Děti	Josef Řebíček Gustav Řebíček
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Život

Pocházel z východočeských Dašic, narodil se tam jako syn hodinářského mistra Martina Řebíčka (1767–1845) a jeho manželky Anny, rozené Scheyballové.^[2] Vyučil se pravděpodobně u otce. V roce 1819 začal v Čechách s výrobou mechanických hracích hřebenových strojků po švýcarském vzoru. Díky svému provedení a kvalitě hudebního aranžmá začaly být brzy uznávány nejen na území Rakouska-Uherska, ale i v celé Evropě. Ve velmi omezené míře kompletoval celé hrací skříňky. Většinou dodával své výrobky v jednoduchých etujích, aby mohly být montovány do stolních sloupkových nebo nástěnných obrazových hodin.

Zemřel 12. prosince roku 1889 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Rodina

Se svou první ženou Wallburgou Willenbacherovou (1799–1825), dcerou josefovského hodináře Ignatze Willenbachera, měl syna Václava (1822–1825).

Dne 25. listopadu 1833 se v kostele sv. Františka u křižovníků v Praze jako vdovec oženil s Christinou Brandlovou (1813–1865), dcerou pražského zlatníka Antonína Brandla.^[2] Rzebitschek získal staroměstské městské právo a dal se zapsat jako továrník (fabrikant). Manželé bydleli na Starém Městě zprvu v domě čp. 85/I, pak v rohovém domě čp. 251/I na nároží Betlémského náměstí a Liliové ulice a měli pět dětí.^[3]

Z jejich synů Gustav (1838–1916) pokračoval v otcově živnosti. Syn Josef (1844–1904) byl houslistou, skladatelem a dirigentem berlínské filharmonie.

Vývoj firmy

• Alois Willenbacher & Franz Rzebitschek (1819 - 1842) - ve zprávě obchodní komise z roku 1836 je zmíněno 47 zaměstnanců továrny, kteří mají za sebou výrobu 8821 kusů hracích strojků.^[4] Továrna byla schopna produkovat kolem 30 kusů hracích strojků denně.
• Franz Rzebitschek (1842 - 1870)
• Gustav Rzebitschek (1870 - 1897) - Provoz továrny byl roku 1897 ukončen kvůli snížení počtu objednávek, ale také kvůli náročnějším provozním podmínkám.^[4]

Zastoupení v muzejních sbírkách

Samostatné hrací strojky jsou zastoupeny například ve sbírce Národním muzea, Uměleckoprůmyslového muzea nebo Národního technického muzea v Praze. Ve sbírce Národního technického muzea je uchován přípravek pro osazování ocelových kolíčků do hracího válce, který byl v továrně užíván kolem roku 1840 (i. č. 36 070) a kazeta se čtyřmi hracími stroji, užívaná pravděpodobně k obchodním účelům.

Galerie

• 
  Detail hracího stroje F. Rzebitschka
• 
  Etiketa na hracím stroji F. Rzebitschka
• 
  Hrobka rodiny Rzebitschků (některá jména později počeštěna a přetesána na Řebíček).