Georges Clemenceau

Na tento článek je přesměrováno heslo Clemenceau. Tento článek je o francouzském politikovi. O francouzské letadlové lodi pojednává článek Clemenceau (R98).

Georges Benjamin Clemenceau [ʒɔʁʒ klemɑ̃so] (28. září 1841 Mouilleron-en-Pareds – 24. listopadu 1929 Paříž) byl francouzský politik a žurnalista.

Georges Clemenceau
Rodné jméno	Georges Benjamin Clemenceau
Narození	28. září 1841 Mouilleron-en-Pareds
Úmrtí	24. listopadu 1929 (ve věku 88 let) Paříž
Místo pohřbení	Mouchamps
Alma mater	Pařížská univerzita
Povolání	politik, novinář, lékař, scenárista a romanopisec
Ocenění	Řád bílé orlice (1922) Kříž za chrabrost velkokříž Řádu čestné legie Kříž svobody
Politické strany	Radikální strana Republikánská, radikální a radikálně socialistická strana
Nábož. vyznání	protestantismus ateismus deismus
Choť	Mary Plummer (1869–1891)[1]
Partner(ka)	Rose Caron[2]
Děti	Michel Clemenceau[3] Madeleine Clemenceau-Jacquemaire Thérèse Clemenceau[4]
Rodiče	Paul Benjamin Clemenceau a Emma Gautreau
Příbuzní	Sophie Clemenceau, Albert Clemenceau a Paul Clemenceau (sourozenci)
Funkce	arrondissement mayor (1870–1871) poslanec francouzského Národního shromáždění (1871) poslanec francouzského Národního shromáždění (1876–1885) senátor Třetí Francouzské republiky (1902–1920) prezident Rady ministrů (1906–1909) … více na Wikidatech
Podpis
Znak
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dvakrát byl francouzským premiérem za Radikální stranu, a to od 25. října 1906 do 24. července 1909, podruhé od 16. listopadu 1917 do 20. ledna 1920. Přimlouval se za obnovení procesu proti Dreyfusově aféře a byl zastáncem tvrdého postupu proti Německu po první světové válce.

V roce 1916 navrhl jako první přesun Československých legionářů na Rusi do Francie tzv. „Severní cestou“ (Severním mořem), kterou T. G. Masaryk nejprve přijal (první se uskutečnil z Archangelska 15. 10. 1917), ale později změnil na cestu přes Sibiř. ^[5]

Dne 19. února 1919 byl na něj anarchistou Emilem Cottinem spáchán atentát. Clemenceau se týden po atentátu zotavil; kulka, která uvízla blízko srdce, však zůstala v jeho těle až do smrti.^[6]

Dvě lodě francouzského válečného námořnictva nesou jeho jméno. Jednou z nich byla letadlová loď, která sloužila v letech 1961 až 1997.