Geosynchronous Satellite Launch Vehicle

Geosynchronous Satellite Launch Vehicle (hindsky: भूस्थिर उपग्रह प्रक्षेपण यान), zkráceně jako GSLV, je nosná raketa provozovaná Indickou kosmickou agenturou (ISRO).

GSLV (Mk.1/Mk.2)
Země původu	Indie
Rodina raket	GSLV/PSLV[1]
Výrobce	Indická kosmická agentura (ISRO)
Rozměry
Výška	49,13 metru
Průměr	2,8 metru
Hmotnost	414 750 kg
Nosnost
na LEO	5 000 kg
na GTO	2 500 kg
Historie startů
Status	aktivní (GSLV Mk.2)
Kosmodrom	kosmodrom Šríharikota
Celkem startů	7 (Mk.1) 5 (Mk.2)
Úspěšné starty	2 (Mk.1) 5 (Mk.2)
Selhání	4 (Mk.1) 0 (Mk.2)
Částečná selhání	1 (Mk.1) 0 (Mk.2)
První start	20. duben 2001 (Mk.1) 25. dubna 2010 (Mk.2)
Poslední start	25. října 2010 (Mk.1)
Pomocné motory – L40H Vikas 2
Počet	4
Tah	3 040 kN
Specifický impuls	262 s
Doba zážehu	160 s
Palivo	N2O4/UDMH
První stupeň  – S139
Tah	4 700 kN
Specifický impuls	237 s
Doba zážehu	100 s
Palivo	HTPB
Druhý stupeň  – GS2
Motor	Vikas 4
Tah	1598 kN
Specifický impuls	293 s (vakuum)
Doba zážehu	150 s
Palivo	N2O4 + UDMH
Třetí stupeň  – CUS12
Motor	CE-7.5
Tah	75 kN
Specifický impuls	454 s
Doba zážehu	720 s
Palivo	O2 + H2

Historie

Práce na projektu GSLV byly zahájeny v roce 1990 s cílem získání indického nosiče pro geostacionární družice.^[2] Indie byla závislá na Spojených státech a Evropě pro vynášení třídy družic INSAT.^[3]

GSLV používá hlavní komponenty, které jsou již osvědčené v Polar Satellite Launch Vehicle (PSLV) odpalovací zařízení v podobě startovacích motorů S125/S139 na pevná paliva a motoru Vikas na kapalná paliva. Třetí stupeň byl pořízen od ruské společnosti Glavcosmos na základě dohody podepsané v roce 1991.^[3] Rusko z dohody vycouvalo po amerických sankcích, které byly zavedeny v květnu 1992. ISRO započal vyvíjet projekt kryogenního horního stupně v dubnu 1994.^[4] Ruskem potvrdilo prodej 7 kryogenních stupňů a jedné pozemní makety stupně, namísto 5 stupňů a kryogenní technologie k jejich výrobě.^[5]

Popis nosiče

Nosič GSLV je 49 metrů vysoký, se startovní hmotností 415 tun, má tři stupně s pevnými, kapalnými a kryogenními pohonnými hmotami. Na vrcholu nosiče je kryt, který je 7,8 metru dlouhý, má 3,4 metru v průměru a chrání nosič a družice během jejich letu hustou atmosférou. Kryt je odhozen, když nosič dosáhne nadmořské výšky asi 115 km.^[6]

GSLV používá pro telemetrii S-band a C-band transpondérů pro monitorování chodu nosiče, sledování výkonu, sledování dráhy, dodržení letového koridoru, bezpečnosti letu a předběžné dráhy. Redundantní palubní inerciální navigační systém/Inerciální naváděcí systém GSLV sídlí na jeho palubě a řídí nosič od startu po cílovou dráhu. Digitální autopilot a obvody naváděcího systému zajišťují požadovanou výšku manévru a doručení družice na zadanou oběžnou dráhu.

GSLV může umístit přibližně 5000 kg na nízkou oběžnou dráhu prográdního (východního) směru. S GSLV Mk.1, pomocí ruského stupně 12KRB, s kryogenním raketovým motorem KVD-1, GSLV může umístit až 2200 kg na 18° geostacionární oběžnou dráhu. S GSLV Mk.2 používající indický kryogenní motor CE-7.5 ve třetím stupni, namísto ruského kryogenního motoru.

Historie startů

Dne 5. ledna 2014 byla vypuštěna družice GSAT-14.

Dne 27. dubna 2015 byl na dráhu přechodovou ke geostacionární vypuštěn satelit GSAT-6 o hmotnosti 2117 kg.

Dne 8. září 2016 Indie vyslala na geostacionární dráhu meteorologickou družici INSAT 3DR.^[7]

Dne 5. května 2017 byla na geostacionární dráhu vypuštěna komunikační družice GSAT-9.^{[1][8][9][10]}

Dne 12. srpna 2021, při vypouštění satelitu EOS-3, došlo z důvodu selhání horního stupně GSLV Mk.2 (s motorem CE-7.5), způsobeném nízkým tlakem v nádrži kapalného vodíku, kvůli čemuž satelit nedosáhl oběžné dráhy.^[11][12][13]