Gerhard Ertl

Gerhard Ertl (* 10. října 1936, Stuttgart) je německý fyzik a emeritní profesor na univerzitě v Berlíně. V roce 2007 obdržel Nobelovu cenu za chemii za studium chemických procesů na povrchu pevných látek. Byl oceněn již v roce 1998, kdy obdržel Wolfovu cenu za chemii.

Gerhard Ertl
Gerhard Ertl (2007)
Narození	10. října 1936 (88 let) Stuttgart
Alma mater	Univerzita ve Stuttgartu (1955–1957) Pařížská univerzita (1957–1958) Mnichovská univerzita (1958–1959) Univerzita ve Stuttgartu (do 1961) Technická univerzita Mnichov (do 1965) Johannes-Kepler-Gymnasium Max Planck Institute for Intelligent Systems Univerzita Hannover
Pracoviště	Mnichovská univerzita Humboldtova univerzita Univerzita Hannover Svobodná univerzita Berlín
Obor	chemie
Ocenění	Carl Friedrich Gauss Medal (1985) Stoletá cena (1985) Liebigova medaile (1987) Alwin Mittasch Prize (1990) Bourke Award (1991) … více na Wikidatech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Je absolventem Stuttgartské univerzity, kde jeho diplomovou práci na téma disociace vedl Heinz Gerischer, doktorát získal na mnichovské technice. V letech 1986 až 2004 pracoval v Institutu Fritze Habera při Společnosti Maxe Plancka. Podařilo se mu zdokonalit Haberův–Boschův proces pomocí vakuové techniky.^[1] Byl jedním z autorů publikace Handbook of Heterogeneous Catalysis. Je členem Leopoldiny, Academia Europaea a Papežské akademie věd, v letech 1995 až 2001 zastával funkci viceprezidenta Německé výzkumné nadace (DFG).^[2] V roce 1992 mu byl udělen Záslužný řád Spolkové republiky Německo a v roce 2014 Bavorský Maxmiliánův řád pro vědu a umění. Je signatářem Mainauské deklarace ze 3. července 2015, v níž 76 laureátů Nobelovy ceny vyzvalo k přijetí účinnějších opatření proti globálnímu oteplování. V březnu 2022 odsoudil ruskou invazi na Ukrajinu.^[3]