Gertrud von Le Fort

Gertrud von Le Fort (vlastním jménem Gertrud Auguste Lina Elsbeth Mathilde Petrea Freiin von Le Fort^[1]; známá též pod pseudonymy Gerta (von) Stark^[2] a Petrea Vallerin^[3], 11. říjen 1876, Minden – 1. listopad 1971, Oberstdorf)^[4] byla německá spisovatelka křesťanské literatury.

Gertrud von Le Fort
Narození	11. října 1876 Minden
Úmrtí	1. listopadu 1971 (ve věku 95 let) Oberstdorf
Místo pohřbení	Oberstdorf Forest Cemetery
Pseudonym	Gertrud von Stark
Povolání	spisovatelka a básnířka
Alma mater	Univerzita Heidelberg Marburská univerzita
Témata	poezie
Ocenění	Literary Prize of the State Capital of Munich (1947) Cena Gottfrieda Kellera (1952) záslužný velkokříž s hvězdou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (1966) Bavorský řád za zásluhy čestný doktor Mnichovské univerzity
Rodiče	Lothar von Le Fort
oficiální stránka
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Gertruda von le Fort pocházela ze šlechtické rodiny Le Fortů a dětství prožila na rodinném statku Boeků v Meklenbursku.Jejími rodiči byli plukovník pruské armády Lothar von le Fort (1831-1902) a Elisabeth (1842-1918) rozená von Wedel-Parlow. Od roku 1908 studovala protestantskou teologii, historii, dějiny umění, literaturu a filozofii v Heidelbergu, Marburgu a Berlíně^[5]. V roce 1926 konvertovala ke katolicismu.

Dílo

Psala povídky, romány, poezii a eseje s převažující ženskou tematikou, byla ovšem velkou odpůrkyní feministického hnutí. Vyslovovala se o něm např. takto: „….když se feministky prohlašují za věřící, je nutné pochopit, že feministka ve skutečnosti vyznává pouze „ten nejubožejší kult ze všech, kult vlastního těla“.“ Gertruda von Le Fort patřila k nejznámějším katolickým spisovatelkám 20. století a stylově bývá spojována se jmény jako Paul Claudel, Hermann Hesse a Reinhold Schneider. V roce 1952 získala tzv. Gottfried-Kellerovu cenu a později byla vyznamenána „Velkým křížem s hvězdou“ za zásluhy o německou literaturu^[6].

České překlady z němčiny

• Pilátova žena (orig. 'Die Erzählungen'). Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1971. 125 S. Překlad: Ivan Holík
• Hymny na církev (orig. 'Hymnen an die Kirche'). Řím: Křesťanská akademie, 1970. 74 S. Překlad: Mons. Josef Benáček
• Magdeburská svatba (orig. 'Die Magdeburgische Hochzeit'). Praha: Vyšehrad, 1970. 189 S. Překlad: Jitka Fučíková
• Věčná žena (orig. 'Die ewige Frau'). Řím: Křesťanská akademie, 1970. 119 S. Překlad: Jitka Fučíková
  • Věčná žena. 2. vyd. Praha: Vyšehrad, 1990. 81 S.
• Vytržení panny z Barby: povídka (orig. 'Die Abberufung der Jungfrau von Barby: Erzählung'). V Praze: Vyšehrad, 1942. 78 S. Překlad: Jaroslava Vobrubová-Koutecká
• Poslední na popravišti: novela (orig. 'Die Letzte am Schafott'). 1. vyd. V Olomouci: Velehrad, 1941. 95 S. Překlad: Jan Zahradníček
  • Poslední na popravišti a jiné novely (orig. 'Die Letzte am Schafott, Die Frau des Pilatus (Pilátova žena), Der Turm der Beständigkeit (Věž stálosti), Die Tochter Jephtas (Dcera Jeftova)'). Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2010. 125 S. Překlad: Jiří Munzar a Ivan Holík
• Rouška Veroniky (orig. 'Das Schweißtuch der Veronika'). V Praze: Ladislav Kuncíř, 1930. 389 S. Překlad: Jan Brechensbauer