Grumman G-21 Goose

Grumman G-21 Goose byl americký dvoumotorový víceúčelový obojživelný létající člun, řešený jako hornoplošník s pomocným zatahovacím podvozkem ostruhového typu.

Grumman G-21 Goose
Grumman G-21A Goose
Určení	víceúčelový obojživelný letoun
Původ	Spojené státy americké
Výrobce	Grumman Aircraft Engineering Corporation
První let	1937
Uživatel	US Navy USAAF USCG Royal Air Force Aéronavale
Vyrobeno kusů	345
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vznik

Grumman JRF-5 NAS Jacksonville, Florida

V roce 1936 společnost Grumman z Farmingdale po průzkumu trhu zahájila vývoj malého dvoumotorového civilního obojživelného letounu. Jako základ nového stroje posloužila člunová část letounu Grumman J2F Duck, na kterou byl přistavěn jednoduchý trup s kabinou pro šest až sedm osob. Samonosné křídlo s dvojicí motorů Pratt & Whitney R-985-SB Wasp Junior po 294 kW bylo instalováno na hřbet trupu. Hlavní podvozková kola se zatahovala do boků trupu, ostruhové kolo se vtahovalo do trupu za druhý člunový kýl.

Vývoj

Grumman G-21 Goose v řadách RAF

Prototyp G-21 byl zalétán v červnu 1937^[1], od příštího roku započaly dodávky prvním civilním zákazníkům. Sériové stroje byly dodávány jako obojživelné G-21A, nebo čistě vodní G-21B, v obou případech s pohonnými jednotkami R-985-SB2 o výkonu po 330 kW.

Omezený civilní trh s touto kategorií letounů vedl firmu Grumman k intervenci u armádního letectva USA, která vedla k objednávce šestadvaceti kusů ve víceúčelové variantě OA-9. Během druhé světové války k nim přibylo dalších pět exemplářů, zabavených vojenskou správou civilním uživatelům.

Tři letouny OA-13 poháněly motory R-985-AN1. V roce 1938 pak jeden letoun určený k testům získalo US Navy, které jej používalo pod označením XJ3F-1. O rok později byl následován deseti sériovými JRF-1, vybavené především jako osmisedadlové lehké transportní a spojovací. Se zabudovaným vybavením pro fotografování nebo vlek terčů pro nácvik střelby byly označovány JRF-1A.

Deset kusů pro letectvo pobřežní stráže, dodaných v roce 1940, neslo označení JRF-2. Sedm z nich se užívalo pro leteckou záchrannou službu, zbývající tři dostaly dokonalejší výbavu, autopilot a odledování náběžných hran křídla a ocasních ploch. Byly používány pod označením JRF-3 v arktických oblastech k záchranným akcím.

V období před vstupem USA do války objednalo námořní letectvo deset exemplářů JRF-4 určených pro pomocný pobřežní protiponorkový průzkum. Pod křídlem nosily dvě hlubinné nálože po 113 kg.

McKinnon G-21G Turbo Goose s turbovrtulovými motory PT6A-27, Oshkosh, USA, 1970

JRF-5 byla první velkosériová verze postavená v počtu 190 kusů. Měla motory R-985-AN12 a vybavení pro letecké snímkování. Šest strojů bylo dodáno letectvu pobřežní ochrany jako JRF-5G pro záchrannou službu. Verze JRF-6 měla dokonalejší elektrické a rádiové vybavení.

Britská nákupní komise v USA objednala již v roce 1940 pro Royal Air Force 50 letounů G-21A pro pomocnou dopravní službu. Americké vojenské letectvo však stroje této série zabavilo pro své účely. RAF tak až v roce 1942 převzalo šest JRF-5, které zde operovaly jako Goose Mk.I a následně oněch 50 letounů JRF-6B jako Goose Mk. IA. Royal Canadian Air Force mělo ve stavu 29 JRF-5, používaných převážně pro výcvik v letecké navigaci, několik kusů sloužilo také v portugalském letectvu.

Po válce se řada strojů G-21 různých verzí uvolnila pro civilní použití, hlavně v USA a Kanadě.

Specifikace

Grumman JRF-5 Goose

Technické údaje

• Rozpětí: 14,95 m
• Délka: 11,70 m
• Výška: 4,56 m
• Nosná plocha: 34,88 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 2463 kg
• Vzletová hmotnost: 3612 kg

Výkony

• Maximální rychlost v 1500 m: 323 km/h
• Cestovní rychlost v 1500 m: 307 km/h
• Stoupavost u země: 5,6 m/s
• Dostup: 6405 m
• Dolet: 1030 km