Grumman JF Duck

Grumman JF Duck^{[p 1]} byl americký jednomotorový obojživelný dvouplošník vyráběný v 30. letech 20. století společností Grumman pro Námořnictvo Spojených států amerických. Jeho dalším vývojem vznikl typ J2F Duck, který se odlišoval zejména větší délkou plováku.^[2]:s.49

JF Duck
Grumman JF-2 Duck ve službě u Pobřežní stráže Spojených států amerických
Určení	obojživelný užitkový letoun
Výrobce	Grumman
První let	24. dubna 1933[1]
Zařazeno	1935
Uživatel	United States Navy Argentinské námořnictvo United States Coast Guard United States Marine Corps
Vyrobeno kusů	48
Další vývoj	Grumman J2F Duck
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vznik a vývoj

Grumman JF Duck byl vyráběn od roku 1934 do roku 1936, poté výroba přešla na typ J2F Duck a jeho pozdější varianty.^[3] Nejviditelnější změnou vzhledu, podle které lze odlišit typ JF od raných variant J2F je absence vzpěry mezi křidélky u typu J2F, další, pravděpodobně méně postřehnutelnou, je u J2F poněkud delší hlavní plovák i ploška pod ocasními plochami, spojující plovák s trupem.^[3]

Hlavní plovák typu Duck byl nedílnou součástí trupu, s nímž splýval, čímž se letoun koncepčně poněkud blížil létajícímu člunu, ačkoliv tvarovanému jako konvenční plovákový letoun. Toto uspořádání typ sdílel s dřívějším typem Loening OL.

Plovák byl také zkonstruován firmou Grumman (Grumman model „A“), a obsahoval i zatahovací podvozková kola, což z typu činilo skutečný obojživelník.

Prototyp letounu poprvé vzlétl 24. dubna 1933, pilotován zkušebním pilotem společnosti Grumman Paulem Hovgardem.^[zdroj⁠?!]

Operační historie

Sériové JF-1 byly poháněny motory Pratt & Whitney R-1830-62, a Námořnictvo Spojených států amerických objednalo 27 kusů, z nichž první začalo přejímat na Námořní letecké základně Norfolk v květnu 1934. Stroje počáteční výrobní série disponovaly možností instalace pohyblivého kulometu chránícího zadní polosféru a pod spodním křídlem dva závěsník pro pumu nebo hlubinnou nálož o hmotnosti 100 liber (45,4 kg). Typ sloužil převážně v roli užitkového stroje, například jako spojovací na palubách letadlových lodí,^[1] fotografický a záchranný, nebo při vlekání cvičných terčů.^[zdroj⁠?!]

Varianty

JF-1 Duck během zkoušek na letišti Langley Field, 1934.

XJF-1

Jeden prototyp (sériové číslo BuNo) s motorem Pratt & Whitney R-1535-62 o výkonu 700 hp. Tovární typové označení Grumman G-7.^[1]

JF-1

Sériová verze s motorem Pratt & Whitney R-1830-62 Twin Wasp o výkonu 700 hp. Vyrobeno 27 kusů (BuNo 9434-9455, 9523-9527).

JF-2

Verze pro United States Coast Guard poháněná motorem Wright R-1820-102 Cyclone o výkonu 750 hp. Postaveno 15 kusů (BuNo 0266, 00371-00372, 01647, USCG V141-V155), z nichž čtyři posléze převzalo US Navy. Tovární označení G-9.^[1]

JF-3

Pět kusů odpovídajících verzi JF-2 objednaných US Navy (BuNo 9835-9839). Tovární označení G-10.^[1]

Grumman G-20

Ozbrojená exportní varianta JF-2 pro Argentinské námořnictvo. Vyrobeno 8 kusů.^[2]:s.78

Uživatelé

Grumman JF-2 (USCG, V144)

• Argentina Argentina
  • Aviación Naval - provozovalo 8 kusů G-20.^{[2]:s.47–48}
• Spojené státy americké Spojené státy americké
  • United States Coast Guard
  • United States Navy
  • United States Marine Corps Aviation- provozovalo jeden kus JF-2

Specifikace (JF-2)

Grumman JF-1

Grumman XJF-1

Data podle^[4]

Technické údaje

• Osádka: 2-4
• Délka: 10,06 m (33 stop)
• Rozpětí křídel: 11,89 m (39 stop)
• Výška: 3,86 m (12 stop a 8 palců)
• Nosná plocha: 38 m² (409 čtverečních stop)
• Hmotnost prázdného stroje: 1 860 kg (4 100 lb)
• Vzletová hmotnost: 2 613 kg (5 760 lb)
• Pohonná jednotka: 1 × vzduchem chlazený devítiválcový hvězdicový motor Wright R-1820-102 Cyclone^[1]
• Výkon pohonné jednotky: 750 hp (559,3 kW)

Výkony

• Maximální rychlost: 298 km/h (161 uzlů, 185 mph) ve výši 2 100 m (7 000 stop)
• Cestovní rychlost: 249 km/h (135 uzlů, 155 mph)
• Pádová rychlost: 101 km/h (55 uzlů, 63 mph)
• Dolet: 998 km (530 námořních mil, 620 mil)
• Praktický dostup: 6 700 m (22 000 stop)
• Stoupavost: 8,1 m/s (1 600 stop za minutu)