Gustav Jungbauer

Gustav Jungbauer (17. července 1886, Horní Planá^[1] – 23. října 1942, Praha^[2]) byl sudetoněmecký etnograf, profesor na Univerzitě Karlově v Praze a spoluzakladatel Šumavského muzea v Horní Plané.

Gustav Jungbauer
Narození	17. července 1886 Horní Planá Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	23. října 1942 (ve věku 56 let) Praha Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbení	Horní Planá
Povolání	etnolog, vysokoškolský učitel, etnograf, učitel a spisovatel
Alma mater	Filozofická fakulta Německé univerzity v Praze Zkušební komise pro učitelství na středních školách Německé univerzity v Praze
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Životopis

Jungbauer se narodil ve vorderhammerském mlýně u Horní Plané,^[3] navštěvoval gymnázium v Českém Krumlově, kde byl žákem Josefa Johanna Ammana, šumavského vlastivědného pracovníka. Poté studoval^[4] germanistiku na Filozofické fakultě Německé univerzity v Praze u Augusta Sauera a Adolfa Hauffena. Studium ukončil doktorátem. Mezi léty 1910–1914 vyučoval na vyšší státní živnostenské škole v Liberci.

Během první světové války bojoval v rakousko-uherské armádě u 91. pěšího pluku. V roce 1915 padl do ruského zajetí. Podařilo se mu utéct ze zajateckého tábora v Taškentu v Uzbekistánu a převážně pěšky přes Turecko a Balkán se dostal do Záhřebu a odtud se vráti zpátky do Čech.^[5] Do Ruska se vrátil v letech 1919–1921, kdy se jako zástupce Československého červeného kříže pokoušel o navrácení válečných zajatců.^[3][5]

V roce 1923 nastoupil jako soukromý docent na (německou) Univerzitu Karlovu, kde se stal nástupcem Adolfa Hauffena a pokračoval v sepisování Bibliografie německého národopisu v Čechách. V roce 1933 byl jmenován mimořádným a v roce 1937 řádným profesorem. Byl členem mnoha národopisných společností a spolků.^[5]

V Horní Plané spoluzaložil s Hansem Schreiberem z Volar v roce 1923 Šumavské muzeum, které bylo vybudováno z darů a pozůstalostí. Předsedou Muzejního spolku zůstal od jeho založení až do své smrti.^[6] Mezi léty 1928–1938 byl vydavatelem Sudetendeutsche Zeitschrift für Volkskunde a šéfredaktorem Beiträge zur Sudetendeutschen Volkskunde. Po obsazení naší republiky Třetí říší bylo vysoké školství podřízeno nacistickému ideologickému vlivu a to i v etnografii. Vystupování profesora Gustava Jungbauera v této době je hodnoceno Petrem Lozoviukem jako umírněné a bezprostředně nezatížené.^[7]

Zemřel na rakovinu jícnu 23. října 1942. Na hřbitově v Horní Plané, kde byl pohřben, jej připomíná pamětní deska.^[3]V roce 2009 byl v Horní Plané založen Jungbauerův vlastivědný šumavský spolek.^[7]

Dílo (výběr)

• Böhmerwald-Märchen. Passau: M. Waldbauer, 1923. 85 stran. Böhmerwaeldler Volksbücher; Heft 4.
• Böhmerwald-Sagen. Jena: Eugen Diederichs, 1924. 272 s. Deutscher Sagenschatz.
• Deutsche und Kirgische Hochzeitsbräuche. Berlin: Walter de Gruyter und co., 1934. strany 76-82.
• Deutsche Sagen aus der Čechoslovakischen Republik. Prag: Staatliche Verlagsanstalt, 1934 - 1935. 2 sv.
• Aus der Kinderzeit: Deutsche Märchen. Karlsbad: Adam Kraft, 1936. 124 s., obr. Sudetendeutsche Bücherei, Volkskundliche Reihe; Nr. 2.