Gustav Marchet

Gustav Marchet (29. května 1846 Baden – 27. dubna 1916 Ostrov^[1]) byl rakousko-uherský, respektive předlitavský vysokoškolský pedagog, právník a politik, v letech 1906–1908 ministr kultu a vyučování Předlitavska.

Dr. iur. Gustav Marchet
Ministr kultu a vyučování Předlitavska
Ve funkci: 2. června 1906 – 15. listopadu 1908
Panovník	František Josef I.
Předseda vlády	Max Wladimir von Beck
Předchůdce	Richard von Bienerth
Nástupce	Josef Kaněra
Poslanec rakouské Říšské rady
Ve funkci: 1891 – 1897
Ve funkci: 1901 – 1907
Doživotní člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady
Ve funkci: 14. června 1907 – 27. dubna 1916
Panovník	František Josef I.
Stranická příslušnost
Členství	Německá pokrok. strana
Narození	29. května 1846 Baden Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	27. dubna 1916 (ve věku 69 let) Ostrov Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Alma mater	Vídeňská univerzita
Profese	pedagog, profesor, ekonom a politik
Ocenění	honorary doctorate of the University of Natural Resources and Life Sciences, Vienna (1907) čestné občanství
Commons	Gustav Marchet
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Vystudoval právo na Vídeňské univerzitě, kde roku 1869 získal titul doktora práv. Pak působil na lesnické škole Forstakademie Mariabrunn a později přešel na nově založenou Vysokou školu zemědělskou ve Vídni. Specializoval se na agrární právo a vyučoval i správní vědu. Na této škole později zastával opakovaně post rektora. Ve volbách do Říšské rady roku 1891 byl zvolen do Říšské rady (městská kurie, obvod Baden, Mödling atd.), kde zasedal do roku 1897. Opětovně sem byl zvolen až ve volbách do Říšské rady roku 1901 (opět městská kurie, obvod Baden, Mödling, Perchtoldsdorf atd.) a v parlamentu setrval do roku 1907.^[2] V Říšské radě zastupoval Německou pokrokovou stranu.^[3]

Vrchol jeho politické kariéry nastal počátkem 20. století, kdy se za vlády Maxe Becka stal ministrem kultu a vyučování Předlitavska. Funkci zastával v období 2. června 1906 – 15. listopadu 1908.^[4] V roce 1907 byl jmenován doživotním členem Panské sněmovny.