Gustav Mazanec

Gustav Mazanec (28. července 1873 Smíchov^[1] – 25. prosince 1938 Praha^[2])^[3] byl československý právník, politik a meziválečný poslanec a senátor Národního shromáždění za Československou stranu lidovou.

Gustav Mazanec
JUDr. Gustav Mazanec
Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci: 1918 – 1920
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci: 1920 – 1925
Senátor Národního shromáždění ČSR
Ve funkci: 1925 – 1929
Stranická příslušnost
Členství	Kř.-soc. str. lid. ČSL
Narození	29. července 1873 Smíchov Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	25. prosince 1938 (ve věku 65 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Hřbitov Malvazinky
Alma mater	Univerzita Karlova
Profese	spisovatel, advokát, novinář a politik
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy (doktorát roku 1900), poté působil u finanční prokuratury a pak dlouhá léta pracoval jako advokát. Už před první světovou válkou se podílel na katolickém politickém hnutí. Stýkal se s českou Katolickou modernou. Od roku 1908 předsedal Sdružení katolické inteligence, byl spoluzakladatelem revue Meditace. Koncem 90. let 19. století patřil k levému křídlu katolického politického tábora. Roku 1899 byl zvolen do výkonného výboru Křesťansko-sociální strany lidové.^[4] Zasedal ve vedení tiskového družstva Nový věk.^[5]

V letech 1918-1920 zasedal za Československou stranu lidovou v Revolučním národním shromáždění. V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění.^[6] Podle údajů k roku 1920 byl profesí radou finanční prokuratury na Smíchově.^[7]

V parlamentních volbách v roce 1925 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. V senátu setrval do roku 1929.^[8]

Ve 30. letech 20. století patřil ke konzervativnímu křídlu strany, které bylo kritické vůči politice Jana Šrámka.^[9] Náležel ke stranické pravici kolem Rudolfa Horského a listu Čech, která vystupovala proti provádění pozemkové reformy. Od roku 1924 vydával Naše listy, byl místopředsedou Unie úředníků a zřízenců strany lidové. Ve 30. letech odešel z politické scény.^[10]