Hřbitov Bolevec

Hřbitov Bolevec se nachází na severním okraji města Plzně a městského obvodu Plzeň 1, v katastru Bolevec. Přiléhá k Plaské silnici, vedoucí do Třemošné.

Hřbitov Bolevec
Lokalita
Stát	Česko Česko
Obec	Bolevec
Zeměpisné souřadnice	49°46′52,07″ s. š., 13°23′5,18″ v. d.
Odkazy
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Hromadný hrob obětí výbuchu z roku 1917

Hřbitov byl zřízen roku 1903, po uzavření hřbitova u kostela Všech svatých na Roudné, kam do té doby bolevečtí občané své zemřelé ukládali.^[1] Koncem 19. století přitom bylo stejné místo vybráno pro stavbu boleveckého kostela (v Bolevci i přes jeho značnou rozlohu kostel nikdy nebyl) a návrh architekta Jaroslava Cuhry z roku 1942 dokonce počítal s existencí ženského kláštera.^[2][3][4] Tento záměr se však nepodařilo zrealizovat, a to i kvůli společenským a politickým změnám v 2. polovině 20. století.^[5]

Dne 29. května 1917 se na boleveckém hřbitově konal pohřeb 240 obětí výbuchu v muniční továrně Škodových závodů. Kvůli obavám z nepokojů byl přístup umožněn jen nejbližším příbuzným, spolupracovníkům a úředním osobám, a to na základě zvláštní, jmenovitě vydávané průkazky. Ostatním bránila ve vstupu silná stráž policie a četníků. Hromadný hrob pak zůstal otevřen až do srpna 1917 a postupně do něj byly ukládány ostatky dalších obětí, nalézané při odklízení trosek, ale i těla lidí, kteří v nemocnicích podlehli svým zraněním.^[6] Hrob na povrchu označuje žulová pamětní deska.^[7]

Kaple sv. Vojtěcha

Na památku zemřelých dělníků byla v letech 1917–1920 v těsné blízkosti hrobu postavena kaple sv. Vojtěcha v kubizujícím stylu. Náklady uhradily – stejně jako v případě pohřbu obětí – Škodovy závody. Projekt pro výstavbu vytvořil rakouský architekt Robert Örley.^[8] Vitrážová okna, zobrazující sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého navrhl Vojtěch Hynais.^[5] Uvnitř jsou umístěny pamětní desky všech identifikovaných obětí bolevecké katastrofy. Spolek boleveckých rodáků u kaple každoročně v den výročí výbuchu pořádá vzpomínkový obřad věnovaný obětem bolevecké katastrofy.

Původní bolevecký hřbitov byl mnohem menší než v současnosti. Zaujímal prostor v jihozápadním rohu nynějšího areálu. Brzy ale bylo nutné hřbitov rozšířit - v letech 1913 a 1924 na východ a roku 1939 i k severu.^[5][8] Roku 2010 byla vybudována nová ohradní zeď, která současně slouží jako kolumbárium. K poslednímu rozšíření (v nepravidelném výběžku směrem na sever) došlo v roce 2020.

Zajímavé prvky

Na boleveckém hřbitově je k vidění mnoho zajímavých funerálních plastik a nachází se zde i díla významných sochařů (Václav Koukolíček, František Bílek, Hanuš Zápal a další).

• V době otevření hřbitova v roce 1903 byl zhotoven dřevěný kříž se zlacenou plastikou Ukřižovaného, osazený přímo proti hlavnímu vstupu.^[9]
• Zřejmě nejcennějším dílem boleveckého hřbitova byl bronzový reliéf od Františka Bílka z roku 1927, který se ovšem nedochoval. Sádrový model reliéfu je uložen v Hrádku nad Nisou.^[10] Zachován nezůstal ani bronzový reliéf „Umírající oráč“ od rokycanského sochaře Václava Koukolíčka na hrobě rodiny Salcmanovy.^[11]
• Zajímavý a neobvyklý je architektonicky pojatý náhrobek od neznámého autora, vzniklý snad v 60. letech 20. století.^[12] Složitou kompozici tvoří betonový rám ve tvaru půlkruhově sklenutého portálu, o který se opírá směrem vpřed vyhnutá zadní část, zakončená vpředu velkou koulí. Při průhledu rámem („portálem“) je vidět klínový kříž, upevněný na zadní desce.
• Z roku 1977 pochází bronzový medailon s portrétem, umístěný na hrobě lékaře Josefa Popilky. Kruhový medailon je zasazen do čtvercové mramorové desky, upevněné na žulovém náhrobku. Autorem plastiky je Alois Sopr.^[13][14]
• U ohradní zdi v západní části hřbitova stojí dva náhrobky v podobě božích muk. Jeden ze sloupků je ozdobený bronzovým reliéfem Plzeňské madony, jehož autorem je Otokar Walter mladší.^[15][16]
• Vlevo od hřbitovního kříže se nachází náhrobek letce Vladimíra Pospíšila, jehož autorem je architekt Hanuš Zápal.
• Bronzovou polopostavu předčasně zemřelé dívky Jiřinky Ottové ztvárnil táborský sochař Jan Vítězslav Dušek.^[17]
• Východní části hřbitova dominuje rozměrná hrobka Jakuba Lišky s trojúhelníkovým tympanonem neseným sloupy a se sochou Piety uvnitř.^[3]
• Ve východní části hřbitova se nachází také velká jezdecká socha sv. Martina, hrob však není nijak označen a není znám ani autor či doba vzniku plastiky.^[18]
• Za východní branou hřbitova stával velký dřevěný kříž, po němž zůstala na místě jen betonová patka s otvorem pro ukotvení. Kříž je na stejném místě zachycen už na mapách 1. vojenského mapování z 18. století.^[19] Tzv. Černý kříž byl péčí Sdružení boleveckých rodáků obnoven v roce 2018.

• 
  Hlavní vstupní brána
• 
  Ukřižovaný
• 
  Pozůstatek reliéfu od Františka Bílka
• 
  Architektonicky pojatý náhrobek
• 
  Náhrobek ve formě božích muk s reliéfem od Otokara Waltera
• 
  Náhrobek Pospíšilových (Hanuš Zápal, 1931)
• 
  Hrob Jiřinky Ottové (Jan Vítězslav Dušek, 1926)
• 
  Socha sv. Martina
• 
  Hrobka Jakuba Lišky
• 
  Černý kříž za hřbitovem

Významné hroby

Mezi významné plzeňské osobnosti pochované na zdejším hřbitově patří:

• Prof. Dr. Ing. Josef Sigmond (1868–1956), městský lesní rada a profesor lesnické fakulty v Praze^[20]
• Josef Horák (1874–1960), hudební skladatel a vojenský kapelník^[21]
• Ota Horáková (1904–1969), operní zpěvačka, pedagožka, zasloužilá umělkyně^[22]
• PhDr. Václav Kuchynka (1921–1974), spisovatel, literární historik, historiograf Plzně, vysokoškolský pedagog^[23]
• MUDr. Josef Popilka (1908–1977), primář vojenské chirurgie a nositel Medaile Jana Evangelisty Purkyně
• Jiří Kovařík (1932–1994), akademický malíř^[24]
• Generálmajor Jan Prokop (1911–2004), pilot RAF^[25]

• 
  Hrob Josefa Sigmonda
• 
  Hrob Josefa Popilky s bronzovým medailonem od Aloise Sopra
• 
  Hrob rodiny Jiřího Kováříka
• 
  Čestný hrob gen.mjr. Jana Prokopa