Haemadipsidae

Haemadipsidae je čeleď suchozemských krevsajících pijavic z indopacifického regionu.

Haemadipsidae
pijavka tygří (Haemadipsa picta)
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Oddělení	trojlistí (Triblastica)
Kmen	kroužkovci (Annelida)
Třída	opaskovci (Clitellata)
Podtřída	pijavice (Hirudinea)
Řád	Arhynchobdellida
Čeleď	Haemadipsidae Blanchard, 1893
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Systematika

Za popisnou autoritu čeledi Haemadipsidae je pokládán francouzský zoolog Émile Blanchard, jenž v 90. letech 19. století vytyčil podčeleď Haemadipsinae k odlišení suchozemských krevsajících pijavic od jejich vodních a dravých protějšků.^[1] Systematika byla v průběhu historie značně proměnlivá. K druhově nejpočetnějšímu rodu Haemadipsa systematici přidávali až 30 různých, vesměs monotypických rodů. Následující výčet rodů se zakládá na zdroji Borda & Siddall, 2010, jehož autoři vycházejí z taxonomie, kterou představil Sawyer, 1986.^[2][3]

• Haemadipsa Tennent 1859
• Tritetrabdella Moore 1938
• Chtonobdella Grube 1866
• Domanibdella Richardson 1974
• Neoterrabdella Richardson 1969
• Phytobdella Blanchard 1849
• Planobdella Blanchard 1849
• Phytobdella Blanchard 1849
• Idiobdella Harding 1913
• Mahebdella Richardson 1978
• Leiobdella Richardson 1974
• Malagabdella Richardson 1975
• Tristabdella Richardson 1975
• Nesophilaemon Nybelin 1943
• Philaemon Lambert 1898

Rody Haemadipsa a Tritetrabdella sdílejí trojdílné čelisti, zatímco zbývající rody mají čelisti dvojdílné. Haemadipsa sp. a Tritetrabdella sp. proto v některých systémech mohou vystupovat jako čeleď Haemadipsidae v užším smyslu. Rekonstrukce fylogeneze nicméně ukázala, že klad pijavek s dvojdílnými čelistmi se evolučně odvozuje od předků s třídílnými čelistmi.^[2] Za zmínku stojí i problematické rody suchozemských pijavic Xerobdella, Mesobdella a Diestecostoma z Ameriky a Evropy, jež se ukázaly být s ostatními pijavkami čeledi Haemadipsidae blíže nepříbuzné, a evoluce obou skupin tedy probíhala nezávisle. Studie z roku 2008 tři výše zmíněné rody zařadila do čeledi Xerobdellidae.^[1]

Ekologie

Pijavky rodu Haemadipsa jsou schopny prokousat se i oblečením

Pijavky z čeledi Haemadipsidae se přizpůsobily životu na zemi, svým výskytem se však omezují na vlhké lesy se sezónními srážkami.^[1] Zřejmě nejznámější zástupce představují druhy z rodu Haemadipsa (jako je pijavka tygří, odb. H. picta), číhající na svého potenciálního hostitele typicky na okolní vegetaci. Jeho přítomnost zaznamenají na základě otřesů a chemických atraktantů, přičemž během charakteristického vyhledávacího chování se tito parazité zadní přísavkou zachycují podkladu, zatímco přední část těla zdvihnou a krouživě s ní pohybují.^[4] Suchozemské pijavky platí za metlu návštěvníků tropických oblastí Indopacifiku. Například Ludwig Karl Schmarda (1819–1908), rakouský přírodovědec a cestovatel původem z Moravy, se o nich vyjádřil následovně:^[5]

Obě morové rány [způsobené šváby a komáry] však nejsou ničím ve srovnání s mnohem větší pohromou, která pronásleduje cestovatele doslova všude; lesy a louky se totiž hemží malými suchozemskými pijavicemi, staršími výzkumníky nazývanými Hirudo ceylanica [sic!]. Žijí v trávě, pod spadaným listím a kameny, ale také na stromech a keřích. Pohybují se extrémně rychle a svou kořist musí cítit na dálku. Jakmile zahlédnou člověka nebo zvíře, na svou oběť se vrhnou z celého okolí. Často si však sotva všimnete, že vám vůbec odsávají krev. Po několika hodinách se nasytí a poté samy odpadnou. […] Zvláště mrzuté je, že pijavice nejraději navštěvují místa, kde se už poměli jejich předchůdci, protože je přitahuje zanícená, prokrvená a teplejší kůže. V této části země jsou lidi sužováni pijavicemi více než hady, slony a šelmami. Abyste se ochránili před útokem tohoto malého, ale hrozivého nepřítele, je nezbytné zabezpečit především nohy, a sice koženými nebo silnými vlněnými punčochami, které se navlékají přes kalhoty a zavazují pod kolenem. […] I přes veškerou opatrnost jsme je brzy měli na krku, ve vlasech nebo na pažích, protože nežijí jen v trávě a listí, ale i na stromech, z nichž odpadávají na procházející lidi nebo zvířata.

Hromadné útoky pijavek mohou u hostitele vést k větším ztrátám krve, protože tito parazité dovedou nasát její množství ekvivalentní desetinásobku vlastní hmotnosti. Rány může následně postihnout sekundární infekce,^[4] pijavky z čeledi Haemadipsidae zároveň mohou představovat vektory parazitárních onemocnění, kdy např. australský rod Chtonobdella vystupuje v životních cyklech některých trypanosom.^[6] Rody Idiobdella a Mahebdella ze Seychelských ostrovů opustily potravu založenou na krvi a místo toho se živí coelomickou tekutinou suchozemských plžů.^[2]