Hans Asperger

rakouský lékař From Wikipedia, the free encyclopedia

Hans Asperger
Remove ads

Hans Asperger (18. února 1906 – 21. října 1980) byl rakouský pediatr, medicínský teoretik a profesor medicíny. Jako první popsal projevy, které dnes řadíme pod poruchy autistického spektra; samotné označení Aspergerův syndrom však bylo vyřazeno z oficiálních diagnostických manuálů DSM-V i MKN-11.

Stručná fakta Rodné jméno, Narození ...

Výzkumy publikované po roce 2018[1][2] přinesly nové poznatky o Aspergerově činnosti během nacistického režimu, včetně jeho spolupráce na lékařských selekcích a jeho aktivního zapojení do rozhodování, které vedlo k umisťování dětí do zařízení, kde docházelo k jejich systematické likvidaci v rámci programu Aktion T4.

Remove ads

Život

Mládí, vzdělání a počátky kariéry

Literatura se převážně shoduje, že se Hans Asperger narodil v roce 1906 v rakouském Hausbrunnu. Nicméně matrika narozených Hausbrunnu v roce 1906 dítě shodného příjmení a jména neuvádí.[3] Některé zdroje uvádějí, že se narodil ve Vídni nebo „nedaleko Vídně“.[2][4] V mládí byl aktivní v katolickém hnutí mládeže Bund Neuland, konkrétně ve skupině Fahrende Scholaren, která kombinovala náboženské hodnoty s německým kulturním nacionalismem.[1][2]

Studoval na klasickém gymnáziu ve Vídni, kde vynikal v latině a přírodních vědách. V letech 1924 - 1931 navštěvoval lékařskou fakultu Vídeňské univerzity a postupně se odborně profiloval v oblasti dětské vývojové patopsychologie. Po absolutoriu nastoupil jako asistent na univerzitní dětskou kliniku ve Vídni vedenou Franzem Hamburgerem, významným zastáncem nacistické ideologie "rasové hygieny" a také členem NSDAP již od roku 1930.[5]

Po krátkém hostování na univerzitní klinice Lipské univerzity v roce 1934 se Hans Asperger vrátil na Vídeňskou univerzitu a následujícího roku mu bylo svěřeno vedení nové sekce léčebné pedagogiky (Heilpädagogik)[5], zaměřené na „psychicky abnormální“ děti. V této pozici Asperger pravidelně připravoval odborné posudky pro školské i zdravotnické orgány, jako podklady pro rozhodnutí zda dítě bude vzděláváno nebo institucionalizováno.[1]

V roce 1935 se také oženil s Hannou Kalmon a spolu měli celkem pět dětí: Gertrud (1936), Hans (1938), Hedwig (1940), Maria (1946) a Brigitte (1948).[1]

Účast na nacistickém programu T4

Po anšlusu Rakouska v březnu 1938 došlo k rozsáhlé nacifikaci vídeňské medicíny. Z univerzit, nemocnic a výzkumných institucí bylo během několika měsíců systematicky odstraněno až 40% vedoucích lékařů a vědeckých pracovníků - zejména židovského původu.[4] Ve stejném roce Asperger publikoval odborný článek Das psychisch abnorme Kind, v němž rozvíjel klasifikaci „abnormálních“ dětí podle jejich schopnosti být výchovou „zformovány“ do společensky přijatelných rolí.[5] Z textu vyplývá, že děti byly chápány především jako objekty optimalizace, jejichž další osud byl určován dle „užitečnosti“.[1][2]

Hans Asperger nebyl členem NSDAP, ale v rámci profesní integrace do struktur Třetí říše se stal členem několika nacistických odborných organizací: NS-Ärztebund (Nacionálně socialistický lékařský svaz), Deutscher Ärztebund (Německý lékařský svaz), Reichsärztekammer (Říšská lékařská komora) a především pak Reichsarbeitsgemeinschaft für Heilpädagogik (Říšská pracovní skupina pro léčebnou pedagogiku)[1]. Akademici univerzity v anglickém Cambridge v úvodníku vydání časopisu Molecular Autism poznamenali, že Asperger „se vědomě stal zubem v soukolí nacistické vraždící mašinerie“ a také „součástí očí a uší Třetí říše“.[6][7]

Dle rakouského historika lékařství Herwiga Czecha[1][5][8] a americké historičky Edith Sheffer[2] archivní dokumentace dokládá, že Asperger přímo doporučoval umístění dětí do vídeňského zařízení Am Spiegelgrund, kde byly v rámci programu T4 systematicky zabíjeny podle teorie, že pro rasově čistou společnost nemají žádnou cenu. Na klinice Am Spiegelgrund dle dokumentace zahynulo celkem 789 dětí.[1][2]

Případ Herty Schreiberové: V květnu 1941 Asperger vypracoval zprávu, podle které dvouleté děvče po prodělané encefalitidě představuje „nesnesitelnou přítěž pro matku“ a výslovně doporučil její přemístění do zařízení typu Am Spiegelgrund jako „nezbytné“. Herta byla do Am Spiegelgrund přijata během několika dní a brzy poté bylo zadokumentováno její úmrtí.[1]

Případ Elisabeth Schreiberové: Hodnocení znělo, že Elisabeth je "jistě jen těžko snesitelným břemenem pro rodinu" a Asperger navrhl její institucionalizaci s tím, že „Spiegelgrund by byl nejlepší možností“. Elisabeth byla následně přemístěna do tohoto zařízení, kde krátce před svými šestými narozeninami zemřela.[1]

Příběh Aurela Iselstögera: Aspergerem byl popsán jako dítě s autistickými rysy, avšak výraznými schopnostmi v kresbě. Podle výpovědi rodiny pochopili doporučení domácí výuky jako varování, že pobyt ve Vídni pro Aurela představuje nebezpečí a rodina proto volila přestěhování chlapce na venkov. Aurel tak unikl selekci, přežil válku a stal se známým výtvarníkem.[2]

V roce 1942 dokončil Asperger habilitační práci zaměřenou na děti, které označoval jako „autistické psychopaty“. Tato práce se stala základem jeho rozsáhlé studie Die „autistischen Psychopathen“ im Kindesalter, publikované v roce 1944.[5] Ve stejném roce byl jmenován privátním docentem na Vídeňské unverzitě i šéfem zdejší katedry pediatrie.[1]

Poválečné působení a termín Aspergerův syndrom

Po skončení války Asperger pokračoval ve své lékařské kariéře bez přerušení či veřejného zpochybnění. V roce 1946 byl jmenován ředitelem celé Dětské kliniky Vídeňské univerzity, kde působil až do roku 1957. V témže roce se stal mimořádným profesorem pediatrie na Lékařské fakultě Univerzity v Innsbrucku a od roku 1964 vedl zdravotnické zařízení dětské vesničky SOS v Hinterbrühl.[9] V roce 1975 obdržel Cenu kardinála Innitzera za přínos rakouské vědě.[4]

Hans Asperger nikdy veřejně nereflektoval svou činnost během nacistického období. Naopak, opakovaně se stylizoval do role lékaře, který se snažil „zvláštní“ děti chránit. Například v projevu na Vídeňské univerzitě v roce 1980, krátce před svou smrtí, tvrdil, že předávat děti nacistům odmítal a že byl za své postoje vyšetřován tajnou policií Gestapo.[1]

Označení Aspergerův syndrom, které bylo navrženo britskou psychiatričkou Lornou Wing v roce 1981, se na několik dekád rozšířilo do mezinárodní diagnostiky. Vyřazení tohoto pojmu z klasifikací DSM-5 (2013) a MKN-11 (2022) nesouviselo přímo s odhalením Aspergerovy role v nacistickém režimu, ale spolu s těmito zjištěními vede k postupnému vytěsňování termínu Aspergerův syndrom z odborného i veřejného diskurzu.[10][11]

Remove ads

Dílo

výběr

Archivováno 15. 2. 2018 na Wayback Machine.

  • Die medizinischen Grundlagen der Heilpädagogik, in: Mitschrift für Kinderheilkunde. Band 99, Wien 1950, S. 105-107
  • Heilpädagogik. Wien 1952
  • Erlebtes Leben, Fünfzig Jahre Pädiatrie, In: Pädiatrie und Pädiologie, 12 1977, S. 214-223
Remove ads

Odkazy

Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.

Remove ads
Remove ads