Harold Burrough

Sir Harold Burrough byl admirál Britského královského námořnictva a zástupce náčelníka štábu Královského námořnictva za druhé světové války.

Harold Burrough
Rodné jméno	Harold Martin Burrough
Narození	4. června 1899 Herefordshire, Spojené království
Úmrtí	22. října 1977 (ve věku 78 let) Hindhead, Spojené království
Choť	Nellie Wills Outhit (1914–1972)
Děti	Lilian Hilda Margaret Burrough John Outhit Harold Burrough Gladys Helen Burrough Pauline Mary Burrough William James Burrough
Rodiče	Charles Burrough a Georgina B. Long
Vojenská kariéra
Hodnost	Admirál
Doba služby	1903–1949
Sloužil	Spojené království (do roku 1949)
Složka	Britské královské námořnictvo
Jednotka	Britské královské námořnictvo (do roku 1949)
Války	První světová válka Druhá světová válka
Bitvy	Operace Archery Operace Torch Operace Pedestal
Vyznamenání	Řád lázně Řád britského impéria, Řád za vynikající službu
multimediální obsah na Commons

Mládí

Narodil se jako desátý syn Charlesi Burroughovi a jeho ženě Georgině Longové. Po vystudování St Edward's School v Oxfordu v roce 1903 začal svou vojenskou kariéru jako námořní kadet.

Prvně se do boje dostal v první světové válce jako dělostřelecký důstojník na lodi HMS Southampton, bojujíc v bitvě u Jutska roku 1916.^[1] V roce 1930 byl jmenován lodním kapitánem HMS London. Roku 1935 velitelem 5. flotily torpédoborců a roku 1937 lodi HMS Excellent. Roku 1939 byl povýšen na zástupce náčelníka štábu námořnictva.^[1]

Druhá světová válka

V září 1940 se stal kontradmirálem 10. křižníkové eskadry. Po úspěšné operaci Archery mu byl udělen Řád za vynikající službu. Rok poté společně s Nevillem Syfretem velel v operaci Pedestal, kde strategicky zvítězili. Krátcé poté také velel námořním jednotkám během vítězné operace Torch.^[1]

V září 1943 se stal viceadmirál a také nahradil Bertrama Ramsayho v pozici vrchního velitele spojeneckého námořnictva expedičních sil.^[1] Tím začal často pracovat s generálem Eisenhowerem, a tak podepsal část Aktu bezpodmínečné kapitulace nacistického Německa za něj.^[2]

Po válce

Po vítězství zůstal v poválečném Německu a autorizoval zformování German Mine Sweeping Administration. Také se roku 1946 stal vrchním velitem Nore.

V roce 1949 byl vyznamenán Řádem lázně a odešel do penze.^[1] Zemřel 22. října 1977 v Moorhouse Nursing Home (hrabství Surrey) na zápal plic.

Osobní život

Oženil se roku 1914 s Nellie Willsovou. Ta zemřela pět let před ním, roku 1972. Měl 2 syny a 3 dcery.