Hedvika Slezská

Svatá Hedvika Slezská (německy Hedwig von Andechs, Hedwig von Schlesien, polsky Jadwiga Śląska, 1174, Andechs – 15. října 1243, Třebnice) byla slezská kněžna a světice. Je patronkou Slezska.

sv. Hedvika Slezská, miniatura na titulním listu Ostrovského kodexu (1353)

Svatá Hedvika Slezská
Svatá Hedvika Slezská
kněžna
Narození	1174 Andechs
Úmrtí	15. září 1243 Třebnice
Svátek	16. října
Rodiče	Bertold IV. z Andechsu a Anežka z Rochlitz
Místo pohřbení	svatyně svaté Hedviky v Třebnici
Státní občanství	Svatá říše římská
Řád	Cisterciácký řád
Vyznání	katolická církev
Svatořečena	26. března 1267 Klementem IV.
Uctívána církvemi	římskokatolická církev a církve v jejím společenství
Významné zasvěcené kostely	katedrála v Berlíně kostel v Doubravě kostel v Opavě a další kostely sv. Hedviky
Atributy	bosé nohy, boty v ruce, knížecí koruna, model kostela, soška Panny Marie
Patronkou	Ostravsko-opavské diecéze Kláštera v Andechs Slezska a Polska Berlína, diecéze Zhořelec, Vratislavi, Trzebnice a Krakova exulantů a snoubenců
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodila se v Bavorsku na hradě Andechs u Ammerského jezera, proto je dodnes v Bavorsku nazývána Hedvig z Andechsu. Byla dcerou bádenského markraběte a meranského vévody Bertolda IV., který pocházel z jihoněmeckého rodu Andechsů a Anežky z Rochlitz. Jako malé dítě ji předali na výchovu k benediktinkám v Kitzingenském klášteře. Dvanáctiletou ji otec z mocensko-politických důvodů provdal za knížete Jindřicha I. Bradatého, manželství však bylo velmi šťastné. Již ve 13 letech porodila Hedvika první dítě; po porodu sedmého dostala od muže souhlas, aby s ním dále směla žít ve zdrženlivosti. Společně s českou kněžnou Annou Přemyslovnou založila benediktinský klášter Wahlstatt na Lehnickém poli. V roce 1203 založila cisterciácký klášter v Třebnici, první ženský klášter na území Slezska.

Brzy začala být pronásledována osudem. O ruku její dcery Gertrudy se ucházel falckrabě Ota VIII. z Wittelsbachu. Římskoněmecký král Filip Švábský varoval Jindřicha a Hedviku před Otovou násilnickou povahou. Když se o tom temperamentní Ota dozvěděl, krále na sněmu v Bamberku chladnokrevně zavraždil. Za tento čin byla na něj i na jeho stoupence uvalena říšská klatba. Mezi jeho stoupenci byli Hedvičini bratři Ekbert a Jindřich. Rodový hrad Andechs byl úplně rozbořen a oba bratři odešli raději do exilu.

Sestra svaté Hedviky Gertruda Meranská se provdala za uherského krále Ondřeje II. a byla v roce 1213 zavražděna. Synové Jindřich a Konrád se zapletli do bratrovražedné války, v níž byl Konrád poražen a později zemřel po pádu z koně. Hedvičin manžel Jindřich I. Bradatý padl v roce 1238 ve vnitropolských válkách a nejmilovanější syn Jindřich II. Pobožný v boji proti Tatarům (1241).

Po synově smrti se uchýlila do třebnického kláštera. Po zbytek života se věnovala službě pro blaho svého lidu a prohloubení křesťanské víry. Zakládala nemocnice, ošetřovací ústavy a kláštery.

Svatořečení

Svatořečil ji papež Klement IV. již 26. března 1267. Svatá Hedvika je patronkou Polska, Slezska, Berlína, diecéze a města Zhořelec, Vratislavi, Třebnice a Krakova, ostravsko-opavské diecéze, a kromě toho exulantů a snoubenců. Též bývá pro svůj původ považována za ochránkyni němectví ve Slezsku.^[1] Katedrála sv. Hedviky je arcidiecézním chrámem Berlína.

Její svátek se podle liturgického kalendáře slaví 16. října.

Ikonografie

Její životopis zachytily kolem roku 1300 Legenda maior a Legenda minor, což vedlo k širokému rozšíření úcty a jejího vyobrazení během 14. století. K českým spolupatronkám bývá řazena od 50. let 14. století na základě ilustrované legendy, která byla sestavena a iluminována roku 1353 na dvoře císaře Karla IV. na objednávku slezského vévody Ludvíka z Lehnice a Břehu. Později se dostala prostřednictvím sbírek vévodů sasko-lauenburských do knihovny piaristického kláštera v Ostrově u Karlových Varů, po jeho zrušení do Guttmannovy sbírky ve Vídni a z ní odprodána do Muzea umění v americkém Clevelandu.

V ikonografii se Hedvika Slezská objevuje zobrazována jako kněžna s korunou na hlavě nebo jako vdaná paní s hlavou v zavinutí, vzácněji také v černém hábitu cisterciácké řeholnice. Často drží v ruce model kostela (Třebnice), někdy také sošku Panny Marie, u pasu nebo v ruce mívá růženec. Někdy se modlí před křížem, dává almužnu nebo ošetřuje nemocné. Tím se její vyobrazení neliší od její neteře sv. Alžběty Durynské.^[2] Někdy v ruce drží své boty, protože podle tradice chodila vždycky bosá. Podle legendy konala četné zázraky, z nichž se v ilustracích objevuje: Proměnění vody ve víno, Uzdravení slepého.

Významné památky

• Hedvičina vlastní pečeť
• Ilustrovaná legenda sv. Hedviky, podle dalších rukopisů a listin vztahujících se k Hedvičinu svatořečení a dřívějšímu místu uložení se svazek nazývá Ostrovský kodex (něm. Schlackenwerther Codex), Praha 1353 (dnes Cleveland Museum of Art)
• Freska v sakristii kostela sv. Tomáše v Praze na Malé Straně, 2. pol. 14. století
• Relikviářová busta ze zlaceného stříbra, Andreas Heidecker, 1512, dóm ve Vratislavi
• Stříbrná socha, Paul Nitsch, 1590, dóm ve Vratislavi
• Oltář sv. Marie Magdalény, Klášterní kostel sv. Leopolda, Klosterneuburg
• Socha, dřevořezba, 1440, klášterní kostel voršilek, Vratislav
• Relikviář na hlavu sv. Hedviky
• Náhrobek v klášterním kostele v Třebnici (1679-1680)
• Nástěnná malba v kapitulní bazilice sv. Petra a Pavla na Vyšehradě

Potomci

• Anežka (1190^? – 11. května 1214^?)
• Boleslav (1191^? – 10. srpna 1206/1208)
• Jindřich II. Pobožný (1196^? – 9. dubna 1241) ∞ Anna Lehnická, (1201/1204^? – 23. června 1265)
• Konrád Kadeřavý (1198^? – 4. září 1214)
• Žofia (1200^? – 22./23. března 1214^?)
• Gertruda, abatyše v Třebnici (1200^? – 6./30. prosince 1262^?)
• syn (Vladislav^?) (25. prosince 1208^? – 1214 nebo 1217^?)