Heinrich Kummer von Falkenfehd

Jindřich Kummer svobodný pán z Falkenfehdu (německy Heinrich Kummer Freiherr von Falkenfehd) (22. dubna 1852 Bratislava – 8. prosince 1929 Aigen) byl rakousko-uherský generál. Do c. k. armády vstoupil jako nižší důstojník v roce 1872 a vystřídal službu u různých posádek, působil jako štábní důstojník mimo jiné v Čechách (Pardubice, Plzeň). V letech 1910–1914 byl velitelem 10. armádního sboru v Přemyšlu a dosáhl hodnosti generála jezdectva. Za první světové války byl jedním z velitelů na východní frontě a zúčastnil se bojů v Haliči. Již na podzim 1914 byl z fronty odvolán a do konce války působil v podružné funkci poradce na ministerstvu války. V rakousko-uherské armádě byl penzionován v roce 1916, po rozpadu monarchie získal v Československu hodnost armádního generála ve výslužbě (1927).

Heinrich baron Kummer von Falkenfehd
Velitel armádní skupiny Kummer
Ve funkci: srpen 1914 – září 1914
Velitel 10. armádního sboru
Ve funkci: 1910 – 1914
Předchůdce	Arthur Pino von Friedenthal
Nástupce	Hugo Meixner
Vojenská služba
Služba	Rakousko-uherská armáda Československá armáda
Hodnost	armádní generál v.v. (1927), generál III. třídy v.v. (1919), generál jezdectva (1910), polní podmaršál (1905), generálmajor (1900)
Narození	22. dubna 1852 Bratislava
Úmrtí	8. prosince 1929 (ve věku 77 let) Salcburk
Titul	svobodný pán (1916)
Alma mater	Tereziánská vojenská akademie
Profese	voják
Commons	Heinrich Kummer von Falkenfeld
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Erb Heinricha Kummera (1916)

Pocházel z Bratislavy, první vojenskou průpravu získal na kadetní škole v Hainburgu. V letech 1868–1872 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a jako poručík nastoupil v roce 1872 k 8. dragounskému pluku v rodném Prešpurku. Vojenské vzdělání si doplnil v letech 1876–1878 na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni, mezitím byl povýšen na nadporučíka (1878) a poté byl zařazen do důstojnického sboru generálního štábu. Sloužil znovu v Prešpurku, později ve Vídni a v roce 1880 byl povýšen na kapitána. V letech 1883–1887 působil na železničním odboru generálního štábu, v roce 1887 byl převelen do Budapešti a v hodnosti majora (1888) se stal šéfem štábu 18. pěší divize v Mostaru. V roce 1892 byl povýšen na podplukovníka a vrátil se k 8. dragounskému pluku, který byl v té době dislokován v Pardubicích. Od roku 1894 byl jako plukovník šéfem štábu 10. armádního sboru v Přemyšlu.^[1]

V roce 1900 dosáhl hodnosti generálmajora a převzal velení 30. pěší brigády v Miskolci, o tři roky později byl přeložen k 39. pěší brigádně v Tuzle.^[2] V roce 1905 byl povýšen na polního podmaršála a do roku 1910 byl velitelem 19. pěší divize v Plzni. V roce 1910 dosáhl hodnosti generála jezdectva^[3][4] a stal se velitelem 10. armádního sboru v Přemyšlu,^[5] pro oblast střední Haliče byl zároveň velitelem c. k. zeměbrany.^[6][7] V květnu 1914 byl jmenován zástupcem vrchního velitele c. k. zeměbrany. Krátce poté vypukla první světová válka a Kummer vedl armádní skupinu Kummer v rámci 12. armády na východní frontě.^[8] Bojoval v bitvě u Krašniku a kryl postup 1. armády Viktora Dankla. Již v září byla ale rakousko-uherská armáda v Haliči poražena a po ztrátě Lvova byla rozpuštěna Kummerova armádní skupina. Vrátil se do Vídně, kde pak do konce války působil jako poradce na ministerstvu války.^[9]

V armádě byl penzionován již k datu 1. srpna 1916^[10] a po válce žil v soukromí v Salzburgu. Jako bratislavskému rodákovi mu byla v roce 1920 přiznána hodnost generála III. třídy ve výslužbě v československé armádě s nárokem na penzi.^[11] Nakonec v roce 1927 dosáhl hodnosti československého armádního generála.^[12]

Byl ženatý s Augustou, rozenou Sommerovou. Měli spolu dceru Emilii (1893–1959), provdanou za plukovníka barona Heinricha von Salis-Samaden (1875–1955).^[13]

Tituly a ocenění

V roce 1903 byl povýšen do šlechtického stavu, v roce 1908 obdržel predikát von Falkenfehd a titul rytíře. Jako velitel armádního sboru byl v roce 1910 jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence.^[14] Od roku 1910 byl také čestným majitelem 24. pěšího pluku se sídlem ve Vídni.^[15][16] Osobním dopisem císaře Františka Josefa z července 1916 byl povýšen do stavu svobodných pánů, příslušný diplom byl vydán až k datu 10. března 1917.^[17] Během vojenské kariéry obdržel řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku, ale i v zahraničí.^[18]

Řády a vyznamenání

• Válečná medaile (1882)
• Vojenský záslužný kříž III. třídy (1884)
• Řád železné koruny III. třídy (1898)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• rytířský kříž Leopoldova řádu (1907)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• Řád železné koruny I. třídy (1913)
• Mobilizační kříž (1913)
• Leopoldův řád I. třídy s válečnou dekorací (1914)

• Řád rumunské hvězdy (Rumunsko, 1901)
• Železný kříž II. třídy (Německo, 1914)
• Železný kříž I. třídy (Německo, 1915)