Heinz Rutha

Heinz Rutha (20. dubna 1897 Lázně Kundratice – 4. listopadu 1937 Česká Lípa) byl československý politik německé národnosti, představitel Sudetendeutsche Partei.

Heinz Rutha
Stranická příslušnost
Členství	Sudetoněmecká strana
Narození	20. dubna 1897 Lázně Kundratice
Úmrtí	4. listopadu 1937 (ve věku 40 let) nebo 5. listopadu 1937 (ve věku 40 let) Česká Lípa
Příčina úmrtí	oběšení
Profese	politik a architekt
Commons	Heinz Rutha
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Původ a rodina

Heinz Rutha pocházel z německé rodiny, která žila v okolí severočeské Osečné a Lázně Kundratice (součást dnešní Osečné). Rodina na tomto území žila několik staletí. Ruthův dědeček Josef Rutha (* 1824) pocházel z nedalekého Břevniště, kde se jeho rodina živila mlynářstvím. Ve svých dvaceti letech si pak postavil mlýn v Kundraticích. V roce 1847 se oženil s Karolinou Ullrichovou, příbuznou obecních radních v Osečné a dcerou koželuha Wenzela a Klary Wander, která pocházela z Jablonce nad Nisou. Celkem měli deset dětí, pouze čtyři přežily. Jejich nejstarší syn Adolf Rutha (* 1851) se oženil s dcerou hostinského Marií Storch z Dolní Krupé, což byla obec s převážně německojazyčným obyvatelstvem, ale vzhledem ke kontaktu s česky hovořícími obcemi měli místní nejčastěji smíšenou jazykovou identitu. Její matka Barbora Holasová pocházela z české rodiny.^[1]

První manželka otce Heinze Ruthy Adolfa však v březnu 1888, týden po svém třetím porodu zemřela. Podruhé se oženil s mladší sestrou své první ženy Anastasií, od níž byl 18 let starší. Heinz Rutha se jako jejich první dítě narodil dne 20. dubna 1897, jeho sestra Margarete/Gretel se narodila v březnu 1903. V té době již jejich otec kromě mlynářství vlastnil také pilu, v Osečné provozoval záložnu, nakonec se stal ředitelem kundratických bahenních lázní.^[2]

Studia

V době, kdy Heinz Rutha v roce 1907 nastoupil do pátého a závěrečného ročníku obecné školy v Osečné, se již v této oblasti několik let projevovalo národnostní smýšlení, Češi byli vnímáni negativně i kvůli českému nacionalismu. Ruthův otec sice také sdílel německé národovecké smýšlení a v domácnosti Ruthů se mluvilo pouze německy, zejména kvůli rodinnému původu matky Anastasie byl nakonec na podzim 1908 Heinz Rutha na rok poslán do české školy v Mnichově Hradišti, které bylo českým městem. Tato tradice výměnných pobytů byla dle životopisce a historika Marka Cornwalla „příklad tradičních proměnlivých kontaktů mezi oběma národnostmi na lidové úrovni, které prorážely stále vyhrocenější národoveckou rétoriku německých a českých aktivistů z přelomu století.“ Během pobytu žil Heinz Rutha u správce místního zámku. Zpětně na období strávené v Mnichově Hradišti vzpomínal negativně, prostředí na něj působilo cize a chladně. Tento pobyt v něm také patrně posílil národovecký světonázor a národnostní nesnášenlivost, kterou pomáhala překonávat jen láska k matce.^[3]

V létě 1909 se Heinz Rutha přestěhoval do Prahy, kde nastoupil na německou reálku III. Deutsche Staatsrealschule v Jindřišské ulici. Tu téměř z poloviny tvořili místní židovští studenti. Rutha bydlel v bytě svého nevlastního bratra Richarda v ulici U Kanálky (Kanalgasse) na Vinohradech. V této čtvrti tvořilo německé obyvatelstvo v roce 1910 asi 9 %. Ve škole se Rutha učil mj. francouzsky, dále přírodní vědy, matematiku nebo zeměpis, také češtinu, ve které vynikal. V obou ročnících, které v Praze strávil, prospěl s vyznamenáním. Poté přestoupil na reálku v České Lípě. Zpětně o svém pobytu v Praze příliš nehovořil a pohled na něj je tedy neznámý. V České Lípě, tehdy Böhmisch Leipa, oproti Praze tvořili většinu populace Němci. Rutha zde studoval od léta 1911 do července 1916, pokaždé prospěl s vyznamenáním. Školu zasáhl průběh první světové války, postupně narukovali jednotliví učitelé (např. Ruthův třídní učitel padl ve válce na Balkáně) a také studenti, konkrétně poslední ročník Ruthovy třídy tvořilo jen šest žáků. Válka zároveň podpořila vlastenecké smýšlení, které projevovalo i ve škole.^[4]

Kariéra

Vystudoval obchodní akademii v Praze. Bojoval v první světové válce. Od roku 1912 aktivně působil v hnutí Wandervogel, v roce 1928 byl jedním ze spoluzakladatelů sudetoněmeckého Kameradschaftsbundu. Od roku 1933 byl jedním z hlavních představitelů Sudetendeutsche Partei a blízkým spolupracovníkem Konrada Henleina. V roce 1937 byl obviněn z homosexuality a ve vězení spáchal sebevraždu.^[5]