Henryk Janko

Henryk Stefan Janko (2. září 1807^[1] Hošany^[2] – 9. prosince 1887 Hošany^[3]) byl rakouský politik polské národnosti z Haliče, během revolučního roku 1848 poslanec Říšského sněmu.

Henryk Janko
Henryk Janko
Poslanec Říšského sněmu
Ve funkci: 1848 – 1849
Poslanec Haličského zemského sněmu
Ve funkci: 1861 – ???
Ve funkci: 1870 – 1871
Ve funkci: 1877 – 1887
Narození	2. září 1807 Hošany Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	10. prosince 1887 (ve věku 80 let) Hošany Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Alma mater	Lvovská univerzita
Profese	politik
Ocenění	stříbrný kříž řádu Virtuti Militari
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Jeho otcem byl vojenský lékař Jan Janko, původem z Uherska, který se na konci 18. století usadil v Haliči. Henryk Janko absolvoval Lvovskou univerzitu. Když roku 1830 vypuklo polské listopadové povstání, odjel do Varšavy a zapojil se do něj. Zúčastnil se coby dobrovolník několika bitev. Po povstání byl členem tajného spolku Związek Dwudziestu Jeden v Haliči. Roku 1846 byl členem povstaleckého výboru ve Lvově a unikal zatčení tím, že měnil místa pobytu.^[3] Roku 1849 se uvádí jako Heinrich Janko, statkář v obci Hošany (Hoszany).^[4][5]

Během revolučního roku 1848 se zapojil do veřejného dění. Patřil mezi malou skupinu statkářů, kteří dobrovolně předali rolníkům půdu. Stal se členem národní rady ve městě Rudky.^[3] Ve volbách roku 1848 byl zvolen i na ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Komarno. Tehdy se uváděl coby majitel hospodářství.^[2] Náležel ke sněmovní levici.^[6] Hlasoval převážně s levicí a veřejně podporoval revoluční nálady. V roce 1849 podporoval přesun dobrovolníků z Haliče na pomoc revolucionářům v Uhersku.^[3]

V 50. letech byl aktivní ve spolku Galicyjskie Towarzystwo Gospodarcze. Na jaře roku 1859 odcestoval do Paříže. Po obnovení ústavního systému vlády v 60. letech se znovu zapojil do politiky a zasedl roku 1861 jako poslanec na Haličský zemský sněm, kde zastupoval kurii velkostatkářskou v obvodu Sambir. Opětovně působil jako zemský poslanec od roku 1870 do roku 1871 a znovu od roku 1877 až do své smrti (tentokrát již za IV. kurii). Sám své dlouhé politické angažmá v zemském sněmu odůvodňoval tím, že nechce, aby po něm jeho volební obvod získal ukrajinský kandidát. Na sněmu patřil k demokratům. Roku 1878 přešel do tzv. Samborské skupiny, která sdružovala statkáře kritické vůči politice většinového Polského klubu.^[3]

Aktivně podporoval polské lednové povstání roku 1863. V březnu 1864 byl zatčen, odsouzen na tři roky a odeslán do pevnosti Olomouc. Po jednom roce byl propuštěn, ale ještě roku 1867 nezískal potvrzení do funkce okresního maršálka s poukazem na to, že je politický podezřelý. Dlouhodobě ovšem zasedal v okresní radě, v okresní školní radě a byl předsedou okresní pobočky zemského kreditního spolku (Towarzystwo Kredytowe Ziemskie w Galicji). Ještě v 70. letech podporoval polské tajné spolky.^[3]

Zemřel v prosinci 1887. Cestou ze Lvova do domovských Hošan se nachladil, onemocněl zánětem pohrudnice a ulehl s těžkou horečkou.^[7]