Herbert z Cherbury

Herbert z Cherbury (3. března 1583, Montgomery - 20. srpen 1648, Londýn) byl velšsko-anglický voják, diplomat, historik, básník a filozof, zakladatel deismu^[3].

Herbert z Cherbury
Narození	3. března 1583 Eyton on Severn
Úmrtí	20. srpna 1648 (ve věku 65 let) nebo 5. srpna 1648 (ve věku 65 let) Londýn
Místo pohřbení	St Giles in the Fields
Alma mater	Univerzitní kolej
Povolání	filozof, básník, diplomat, historik, voják, politik a spisovatel
Choť	Mary Herbert[1]
Děti	Richard Herbert, 2nd Baron Herbert of Chirbury[2][1] unknown Herbert[2] unknown Herbert[2] unknown daughter Herbert[2] unknown daughter Herbert[2]
Rodiče	Richard Herbert, Lord of Cherbury[2][1] a Magdalen Herbert[2][1]
Příbuzní	Henry Herbert[1] a George Herbert[1] (sourozenci) Florentia Herbert[2][1], Thomas Herbert[2], Mary Herbert[2], Magdalen Morley[2], Frances Herbert[2], Arabel Herbert[2], Alice Herbert[2], John Herbert[2], Edward Herbert, 3rd Baron Herbert of Chirbury[2], Catherine Herbert[2] a Henry Herbert, 4th Baron Herbert of Chirbury[2] (vnoučata)
Funkce	poslanec anglického parlamentu Member of the 1601 Parliament Member of the 1604-11 Parliament
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a názory

Byl starším bratrem básníka George Herberta. Vystudoval Oxfordskou univerzitu. Byl anglickým velvyslancem ve Francii, za své diplomatické služby byl povýšen do šlechtického stavu (1624, 1629). Své klíčové dílo, knihu O pravdě (De Veritate), vydal v Paříži roku 1624.^[4] Až po jeho smrti bylo v roce 1663^[5] publikováno dílo O náboženství národů (De religione gentilium), jeden z prvních pokusů o srovnávací religionistiku.^[6]

Proti víře podložené církevní autoritou stavěl rozum, který je společný všem lidem, a přirozené náboženství, které se na něm zakládá. Herbert odlišuje pravdivé od pravděpodobného, možného a falešného, jakož i od zjeveného. Nejvyšší normou pravdivosti jsou bezprostředně zřejmé "notitiae communes" (společné pojmy). Pět článků víry přirozeného náboženství zní:

1. Existuje nejvyšší bytost.
2. Je třeba ji vzývat.
3. Nejdůležitější část tohoto uctívání tvoří ctnost spojená se zbožností.
4. Člověk musí litovat svých hříchů a zbavovat se jejich.
5. Dobré a špatné bude na tomto i onom světě odměněno a potrestáno.

To, co překračuje těchto pět článků, je výmyslem kněží toužících po moci a nepřispívá k pravdivému uctívání Boha, věřil Herbert.

Katolická církev zařadila na Index zakázaných knih dvě práce Herberta z Cherbury: spis O pravdě (De veritate) dekretem ze dne 19. září 1633 a spis O náboženství národů (De religione gentilium) dekretem ze dne 19. července 1707.^[7]