Heriveus z Remeše

Heriveus z Remeše (9. století - 2. července 922) byl západofranský duchovní a od roku 900 až do své smrti remešský arcibiskup.^[1] Heriveovo funkční období bylo poznamenáno genezí Normandského vévodství a rostoucími spory mezi karolinským králem Karlem III. Francouzským a jeho rivalem Robertem I. Francouzským z dynastie Robertovců.^[2][3]

Jeho biskupská Molost Heriveus
Arcibiskup remešský
Církev	římskokatolická
Provincie	remešská
Arcidiecéze	remešská
Jmenování	909
Emeritura	2. července 922
Předchůdce	Fulko z Remeše
Nástupce	Seulf z Remeše
Osobní údaje
Datum narození	860
Datum úmrtí	2. července 922 (ve věku 61–62 let) nebo 2. června 922 (ve věku 61–62 let)
Rodiče	Ursos de Chatillon
Povolání	katolický kněz a katolický biskup
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Heriveus se narodil do franské šlechtické rodiny. Remešský historik Flodoard uvádí, že byl synovcem Hucbalda, hraběte z Ostreventu. V dochovaných zdrojích je Heriveus zmíněn k roku 894, kdy sloužil pod arcikancléřem Walterem ze Sens, jako notář v úřadu krále Odona Pařížského.^[4] V roce 898 po nástupu Karla Francouzského na trůn, zůstal Heriveus ve službách královské kanceláře, jejíž vedení převzal Fulko z Remeše.^[3]

Když byl v roce 900 Fulko zavražděn, jeho nástupcem se stal Heriveus. Remešským arcibiskupem byl vysvěcen sufragánními biskupy.^[2] Jako arcibiskup byl oddaným pastorem a účinným správcem. Dohlížel na několik umístění relikvií svatých, včetně přemístění těla svatého Remigia na nové místo za oltářem v opatství Saint-Remi. Přestavěl několik remešských opevnění, která byla poškozena nebo zničena Vikingy, včetně opevnění v Mouzonu na řece Máze.^[5] V roce 902 uzavřel s mohučským arcibiskupem Hattem dohodu o vlastnických právech remešského kostela ve Vogézách a vysvětil nový kostel v Kuselu.^[6]

V roce 909 Heriveus svolal do Trosly provinční synodu. Dochované zdroje uvádějí, že synod byl svolán, aby se vypořádal s nedávnou devastací regionu způsobenou Vikingy a aby odsoudil další morální selhání. Heriveus a provinční biskupové prosili duchovní, aby se vyvarovali hříšného chování. Opaty laiky vyzvali k oživení mnišství a respektovali církevní majetek a práva.^[1][2]

Po většinu svého funkčního období zůstal Heriveus loajálním zastáncem krále Karla III. Francouzského. Když se v roce 920 mnoho králových přívrženců od krále odklonilo, především kvůli zvýhodňování králova hlavního rádce, povýšeného hraběte Hagana, hrál Heriveus klíčovou roli při usmíření obou znesvářených stran.^[7] V roce 922 se šlechtici znovu vzbouřili a tentokrát se od krále odklonil i Heriveus, který spolu většinou franských šlechticů přešel na stranu Karlova rivala Roberta I. Francouzského, bratra zesnulého krále Odona. Robert byl dne 29. června 922 arcibiskupem Walterem ze Sens v opatství Saint-Remi v Remeši korunován králem.^[6] Heriveus měl v této době patrně již podlomené zdraví, protože o několik dní později, 2. července roku 922 zemřel. Jeho nástupcem a novým arcibiskupem se stal Seulf z Remeše.^[8]