Herkules II. d'Este

Herkules II. d'Este (5. dubna 1508, Ferrara – 3. října 1559, Ferrara) byl v letech 1534 až 1559 vévodou z Ferrary, Modeny a Reggia.^[3] Byl nejstarším synem Alfonsa I. d'Este a Lucrezie Borgie.

Stručná fakta Narození, Úmrtí ...

Herkules II. d'Este
vévoda z Ferrary, Modeny a Reggia

Narození	5. dubna 1508 Ferrara, Ferrarské vévodství
Úmrtí	3. října 1559 Ferrara, Ferrarské vévodství
Manželka	Renata Francouzská
Potomci	Anna d'Este Alfons II. d'Este Lucrezia d'Este Eleonora d'Este Ludvík d'Este
Rod	Estenští
Otec	Alfons I. d'Este
Matka	Lucrezia Borgia
Příbuzní	Isabella Maria d'Este, Eleonora d’Este, Rodrigo Aragonský, Alfonso d'Este, Alessandro d'Este, Francesco d'Este a Ippolito II. d'Este (sourozenci) Jindřich I. Lotrinský^[1], Karel II. Lotrinský^[1], Ludvík II. Lotrinský^[1], Kateřina Marie Lotrinská^[1], Karel Emanuel Savojsko-Nemourský, Jindřich I. Nemourský, Maximilien de Guise^[2], Antoine de Guise^[2] a François de Guise^[2] (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Herkules se narodil jako syn vévody Alfonsa I. d'Este a jeho druhé manželky Lucrezie Borgiové. Přes matku byl vnukem papeže Alexandra VI., synovcem Cesara Borgii a bratrancem svatého Františka Borgii. Přes otce byl synovcem Isabely d'Este, "první dámy renesance", a kardinála Hipolyta Estenského. Mezi jeho sourozenci byli milánský arcibiskup a pozdější kardinál Ippolito II., jeptiška Eleonora a František, markýz z Massalombardy. Jeho polorodým bratrem byl Rodrigo Borgia Aragonský, Lucreziin syn s Alfonsem Aragonským, vévodou z Bisceglie, a pravděpodobně Giovanni Borgia, zvaný "infans Romanus".

Herkules sehrál nepřímou roli v Sacco di Roma v roce 1527. Armáda císaře Karla V. překročila v roce 1526 Alpy, vojáci však nebyli schopni převést své těžké dělostřelectvo. Snažili se uzavřít dohodu s Herkulem, který následně poskytl armádě potřebné dělostřelectvo, aby armáda později postoupila a vyplenila město Řím.

V dubnu 1528 se dvacetiletý Herkules oženil s o dva roky mladší princeznou Renatou, druhou dcerou francouzského krále Ludvíka XII. a Anny Bretaňské. Renata obdržela od svého švagra, krále Františka I. Francouzského, bohaté věno a roční rentu. Dvůr, kterým se ve Ferraře obklopila, odpovídal tradici, kterou implicitně vyžadovala kultivace vědy a umění, zahrnoval osobnosti, jakými byli Bernardo Tasso či Fulvio Pellegrini Morato. Renata také pečlivě řídila vzdělání svých pěti dětí:

Anna d'Este (1531–1607) ⚭ 1548 František de Guise (1519–1563); ⚭ 1566 Jakub z Nemours (1531–1585)
Alfons II. d'Este (1533–1597) ⚭ 1558 Lukrécia Medicejská (1545–1561); ⚭ 1565 rakouská arcivévodkyně Barbora Habsburská (1539–1572); ⚭ 1579 Markéta Gonzagová (1564–1618)
Lucrezia d'Este (1535–1598) ⚭ 1570 vévoda Francesco Maria II della Rovere (1549–1631)
Eleonora d'Este (1537–1581)
Luigi d'Este (1538–1586); arbiskup z Auch

Jakmile se v říjnu 1534 stal vévodou, obrátil se Herkules proti Francouzům u svého dvora, neboť je shledal příliš nákladnými i příliš vlivnými. Do roku 1543 proto byli všichni propuštěni. Byl také pod tlakem kurie, aby propustil osoby podezřelé z hereze (někdy v roce 1536 byl ve Ferraře dokonce sám Jan Kalvín). Vévodkyně Renata si mezitím dopisovala s řadou protestantů, a to navzdory přítomnosti zvláštního inkvizičního soudu ve Ferraře, a vzniklo podezření, že konvertovala. Herkules v roce 1554 vznesl k francouzskému králi Jindřichu II. a k inkvizitorovi Orizovi obvinění z hereze proti své manželce, která se následně přiznala.

Herkules se v roce 1556 postavil na stranu papeže Pavla IV. a Francie proti Španělsku, ale v roce 1558 uzavřel samostatnou mírovou dohodu. Byl také mecenášem umění spolu se svým bratrem, kardinálem Ippolitem, který nechal postavit vilu d’Este poblíž Tivoli.

Herkules II. d'Este

Život

Vývod z předků

Odkazy

Wikiwand - on