Hermann Kusmanek

Hermann Kusmanek von Burgneustädten (10. září 1860, Sibiu – 7. srpna 1934, Vídeň^[1]) byl rakousko-uherský generál. Od mládí sloužil v armádě, v hodnosti polního podmaršála byl od roku 1913 velitelem pevnosti v Přemyšlu, kterou v počáteční fázi první světové války bránil proti ruské armádě. Po několikaměsíčním obléhání kapituloval v březnu 1915 a stal se válečným zajatcem (1915–1918). Během pobytu v zajetí byl povýšen do hodnosti generálplukovníka, po propuštění žil v soukromí.

Hermann Kusmanek von Burgneustädten
C.k. polní podmaršálek Hermann Kusmanek jako velitel v Linci (1911)
Narození	16. září 1860 Sibiu
Úmrtí	7. srpna 1934 (ve věku 73 let) Vídeň
Místo pohřbení	Vídeňský ústřední hřbitov
Alma mater	Tereziánská vojenská akademie
Povolání	voják
Ocenění	Řád železné koruny Vojenský řád Marie Terezie Řád železné koruny Marian Cross
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Generálplukovník Hermann Kusmanek (1917)

Hrob Hermanna Kusmanka na Ústředním hřbitově ve Vídni

Narodil se v Sibiu (dříve Hermannstadt v Sedmihradsku) jako syn vídeňského policejního rady Josefa Kusmanka (1824–1902). Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídni, po studiích nastoupil jako poručík k 63. pěchotnímu pluku. V letech 1888–1893 a 1894–1897 působil u generálního štábu c.k. armády, mezitím postupoval v hodnostech (kapitán 1888, major 1894). Jako podplukovník znovu sloužil u 63. pluku (1897–1898). Potom opět působil na generálním štábu a dlouhodobě na ministerstvu války, kde byl v letech 1900–1908 šéfem prezidiální kanceláře. Od roku 1900 byl plukovníkem a v roce 1906 byl povýšen na generálmajora. V roce 1910 dosáhl hodnosti polního podmaršála, načež byl divizním velitelem v Linci (1910–1911) a v Lublani (1911–1913).

Od roku 1913 byl velitelem pevnosti v Přemyšlu, kterou na počátku první světové války několik měsíců bránil proti ruské armádě. Práce na zlepšení opevnění Přemyšlu začaly hned po vyhlášení mobilizace v srpnu 1914. K prvnímu obléhání ruskou armádou došlo v září, 2. října Kusmanek odmítl výzvu ke kapitulaci. Díky postupu Němců a útoku generála Svetozara Borojeviće se podařilo ruské obléhání odrazit. Kvůli přerušenému železničnímu spojení však vázlo zásobování a po porážce Němců na Visle Přemyšl znovu oblehli Rusové. Kusmanek byl mezitím v říjnu 1914 povýšen do hodnosti generála pěchoty. Po ústupu rakousko-uherské armády ke Karpatům se posádka v Přemyšlu ocitla daleko za frontovou linií a v nepřátelském prostoru byla vystavena trvalému ruskému ostřelování. Během zimy 1914–1915 se v Přemyšlu šířily nemoci, vojáci kvůli hladu porazili a snědli tisíce koní. Generál Kusmanek dostal nakonec osobní souhlas od císaře ke kapitulaci a 22. března 1915 se s celou posádkou vzdal. Do ruského zajetí se dostalo 120 000 vojáků rakousko-uherské armády včetně Kusmanka a osmi dalších generálů.

Během ruského zajetí byl Kusmanek povýšen do hodnosti generálplukovníka (1917)^[2], po uzavření Brestlitevského míru byl propuštěn na jaře 1918. Do aktivní služby v armádě se již nevrátil a zůstal v záloze. Po zániku monarchie byl dodatečně obviněn ze služebních pochybení a postaven před vojenský soud. V procesu utajovaném před veřejností byl ale osvobozen a od té doby žil v soukromí ve Vídni. Je pohřben na vídeňském centrálním hřbitově.

Během své kariéry získal několik vyznamenání již před první světovou válkou, po propuštění ze zajetí obdržel Řád Marie Terezie (1918) a velkokříž Leopoldova řádu (1918), dále byl nositelem Vojenského záslužného kříže a Řádu železné koruny I. třídy. Byl také c.k. tajným radou a v roce 1913 byl povýšen do šlechtického stavu (Hermann Kusmanek Edler von Burgneustädten). Získal také čestný doktorát na brněnské technice.

Od roku 1890 byl ženatý s Johannou Zeschkovou (1869-1946) a měl s ní dvě dcery.