Hi-Fi

Hi-Fi (High fidelity) je pojem, používaný audiofily i výrobci spotřební elektroniky pro označení vysoké věrnosti reprodukce akustického signálu, případně celé cesty od záznamu po reprodukci. Zařízení, označovaná jako Hi-Fi, mají splňovat minimální požadavky, specifikované normou DIN 45 500 z roku 1966^[zdroj?] . Pojem byl užíván od 50. let 20. století, po roce 2000 se pro nejdražší a nejkvalitnější zařízení ale užívá spíše pojem high-end audio.

Tento článek možná obsahuje výsledky vlastního výzkumu.

---

Podmínky Hi-Fi

Podmínky vysoké věrnosti jsou definovány pro elektroakustický řetězec i jeho jednotlivé části příslušnými ČSN dle doporučení IEC a jsou ekvivalentní^[zdroj?] k normám DIN 45 500 Hi-Fi.

Norma omezuje hluky, šumy i různé druhy harmonického i neharmonického zkreslení.

Historie

Moderní Hi-Fi systém

DIN 45500

Samotná historie se datuje od dvacátých let 20. století, kde s rozvojem elektroakustiky, mikrofonů, zesilovačů a reprodukčních zařízení vznikala i kritéria jejich používání a posuzování. První aparatury pro kvalitní reprodukci byly vyráběny pro zvuková kina. Největší rozmach éry Hi-Fi byl zaznamenán v padesátých a šedesátých létech minulého století, kdy kvalitní reprodukční technika začala být dostupná pro širší veřejnost. Tyto aktivity vedly v německém Deutsches Institut für Normung (DIN) v roce 1966 k vytvoření standardu – norma pro Hi-Fi DIN 45500.

Sherwood, Craftsmen, Marantz

Významným milníkem historie Hi-Fi ^[zdroj?] byl přelom roku 1952 a 1953, ^{[1] [2] [3]} kdy technologie a trh natolik pokročily, že byly vytvořeny podmínky pro vyšší výkony a kvalitu, od roku 1953 ^[zdroj?] se již setkáváme s kategorií zařízení Hi-Fi.

Významnými osobnostmi byli vynikající zvukoví inženýři Sid Smith a Ed Miller, kteří pracovali do roku 1953 ve společnosti Radio Craftsmen, kde Sid Smith postavil dvě verze C500, rádia o výkonu 10 W, po odchodu z Radia Craftsmen pracoval rok ve společnosti Sherwood Electronic Labs v Chicagu, kterou roku 1953 založil Ed Miller se svým společníkem Johnem Snowem. ^{[4] [5] [6] [7] [8] [9]}

V Sherwood Electronic Labs Sid Smith postavil C500A, první high fidelity přístroj, 15wattový zesilovač spojený s rádiem, které bylo možno již poslouchat stereofonně, při zakoupení dvou C500A, pro každý kanál jeden přijímač. Doposud byly vyráběny zesilovače a rádia odděleně, Sid Smith setrval ve společnosti Sherwood Electronic Labs pouze rok, pak odešel jako hlavní inženýr do společnosti Marantz. Cena jednoho přístroje C500A představovala cca 40 % průměrné mzdy, 99 amerických dolarů. ^{[10] [11] [12] [13]}

Měřítko kvality

Vnímání člověka je zatíženo značnou nelinearitou (základní charakteristiky zvuku vnímá ucho logaritmicky). Přesné modelování a simulace vlastností sluchových orgánů jsou stále ve fázi výzkumů. Je známo, že některé druhy zkreslení působí více rušivě než jiné. Existují také druhy zkreslení, které umíme zdokumentovat, a podle některých zdrojů existují druhy zkreslení, které zdokumentovat neumíme. ^[14]

Zatím jako jediný a spolehlivý způsob^[zdroj?], jak posoudit zvukové zařízení a jeho kvalitu, je jeho poslech. ^[15]

Nároky na elektroakustický řetězec

Gramofonové přístroje

• Mechanická část podle ČSN IEC 98
• Odchylka od jmenovitých otáček v mezích +1,2 % až −1,2 %
• Kolísání otáček v mezích ±0,15 %, u špičkových přístrojů dosahuje ±0,025 %, u přístrojů střední třídy je to ±0,1 %
• Odstup hluku lineárně lepší než 40 dB
• Odstup hluku v pásmu 10 Hz – 315 Hz lepší než 38 dB

Přenosky (368401) ČSN IEC 98 a další

• Kmitočtová charakteristika: 63 Hz až 8 kHz nerovnoměrnost < 4 dB, 40 Hz až 12,5 kHz nerovnoměrnost < 6 dB, 40 Hz až 16 kHz nerovnoměrnost < 10 dB
• Rozdíl citlivosti mezi stereofonními kanály musí být lepší než 2 dB
• Přeslech lepší než 20 dB při 1 kHz, 15 dB na kmitočtu 6,3 kHz
• Svislá síla na hrot je menší než 30 mN
• Statická poddajnost musí být větší než 3 mm/N vertikálně a 3,5 mm/N horizontálně

^[16]

Magnetofony ČSN IEC 94-7 (368420) a další

• Kmitočtová charakteristika: 40 Hz až 12,5 kHz nerovnoměrnost < 7 dB, 250 Hz až 6,3 kHz nerovnoměrnost < 5 dB,
• Odchylka od jmenovité rychlosti posuvu pásku max. ±2 %
• Kolísání rychlosti posuvu pásku max. ±0,15 %
• Odstup cizích napětí snímacího kanálu od signálu musí být nejméně 40 dB
• Odstup rušivých napětí celkem od signálu musí být nejméně 50 dB
• Přeslech mezi stereofonními kanály lepší než 30 dB při 0,5 kHz až 6,3 kHz
• Přeslech u vícestopého záznamu lepší než 45 dB při 0,5 kHz až 6,3 kHz
• Zkreslení 3. harmonickou při pracovní úrovni záznamu nesmí být větší jak 3 %
• Mazací schopnost musí být lepší než 65 dB

Uvedené parametry platí pro Hi-Fi přístroje bez ohledu na šířku pásku nebo na to, zdali je přístroj cívkový nebo kazetový. ^[17]

Elektroakustického řetězce ČSN IEC 268-1 a další

Elektroakustické řetězce mají od zdroje signálu běžnou přebuditelnost 20 dB, pro studiové a profesionální použití mají mít od zdroje signálu přebuditelnost 40 dB, úrovně jsou vztaženy k nominální, hodnotě signálu. ^[18]

Zesilovače ČSN EN 60268-3 Elektroakustická zařízení - Část 3: Zesilovače

^[19]

Reproduktor a reproduktorové soustavy ČSN EN 60268-5

^[20]

Literatura

• ČSN IEC 98
• (368401) ČSN IEC 98 a další
• ČSN ČSN IEC 94-7 (368420) a další
• ČSN IEC 268-1 a další
• ČSN EN 60268-3 Elektroakustická zařízení - Část 3: Zesilovače
• ČSN EN 60268-5
• DIN 45 500 Hi-Fi