Hieronymus von Colloredo-Mansfeld

Jeroným Karel z Colloredo-Mansfeldu (německy Hieronymus Karl Graf von Colloredo-Mannsfeld, 30. března 1775 Wetzlar – 23. července 1822 Vídeň) byl rakouský šlechtic z významného rodu Colloredo-Mansfeldů. Působil v císařské armádě, kde dosáhl hodnosti polního zbrojmistra.

Jeroným Karel z Colloredo-Mansfeldu
Narození	30. března 1775 Wetzlar
Úmrtí	23. července 1822 (ve věku 47 let) Vídeň Rakouské císařství Rakouské císařství
Povolání	důstojník a vojenský velitel
Ocenění	Řád sv. Jiří 3. třídy Řád červené orlice 1. třídy Řád sv. Alexandra Něvského komandér Vojenského řádu Marie Terezie
Choť	(1801) Vilemína z Waldstein-Wartenbergu (1775–1849)
Děti	1. František Gundakar (1802–1852) 2. Vilemína (1804–1871)
Rodiče	František de Paula Gundakar z Colloreda-Mannsfeldu (1731–1807) a Marie Isabela z Mansfeld-Vonderortu (1750–1794)
Příbuzní	bratr: Rudolf Josef z Colloredo-Mannsfeldu (1772–1843) bratr: Ferdinand z Colloredo-Mansfeldu (1777–1848) vnučka: Vilemína Josefína z Colloredo-Mansfeldu (1826–1898) zeť: Rudolf Kinský z Vchynic a Tetova (1802–1836) snacha: Kristýna z Clam-Gallasu (1801–1886)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rodina

Narodil se jako druhý syn knížete Františka de Paula Gundakara z Colloredo-Mansfeldu (1731–1807), který byl v letech 1767–1770 rakouským velvyslancem ve Španělsku a v letech 1788–1806 sloužil jako říšský konferenční ministr a vicekancléř. Byl považován za šedou eminenci vídeňského dvora. Matkou byla Marie Anna Isabela, kněžna z Mansfeldu-Fondi (1750–1794).

Mel dva bratry, Rudolfa Josefa (1772–1843) a Ferdinanda Josefa (1777–1848).

Život

Rakouský pomník bitvy u Chlumu, busta Hieronyma z Colloredo-Mansfeldu

Roku 1792 pro svou lásku k vojenskému stavu vstoupil do pluku svého strýce, hraběte Josefa. Téhož roku se v hodnosti nadporučíka stal členem štábu generála Clerfayta. Během francouzských revolučních válek velel různým útvarům pěchoty. Roku 1794 jej Francouzi odvlekli jako rukojmí do zajetí v Paříži a měl být popraven. Podařilo se mu uprchnout a opět se zapojit do boje.^[1] V roce 1796 vedl předvoj armády generála Wurmsera. Jeho bojištěm bylo převážně Švýcarsko. V roce 1805 v bitvě u Caldiera již jako generálmajor stál v čele granátníků a odrazil několik francouzských pokusů o dobytí této vesnice, za což byl oceněn Vojenským řádem Marie Terezie. Za služby v Itálii mimo jiné velel rakouskému zadnímu voji. Roku 1813 výrazně přispěl k vítězství Rakušanů v bitvě u Chlumce. Za to byl roku 1825 postaven pomník v podobě obelisku s reliéfní bustou Jeronýma Colloredo-Mansfelda u Varvažova.

Po povýšení na polního zbrojmistra velel levému koaličnímu křídlu v bitvě u Lipska. Poté táhl do Francie, kde byl u Troyes vážně raněn. Za statečnost byl vyznamenán komandérským křížem Řádu Marie Terezie. Po napoleonských válkách byl krátce velícím generálem v Čechách (1815) a nakonec zemským velitelem v rakouských zemích (1816–1822). Za účast v napoleonských válkách získal ocenění také od zahraničních panovníků, byl nositelem pruského Řádu červené orlice, ruského Řádu sv. Alexandra Něvského a Řádu sv. Jiří.

Manželství a rodina

V roce 1801 se oženil s Vilemínou z Valdštejna-Wartenbergu (1776–1849), dcerou hraběte Jiřího Kristiána z Valdštejna. Manželé měli dvě děti:

• František Gundakar (1802–1852), císařský armádní důstojník
• Vilemína (1804–1871), manžel 1825 Rudolf kníže Kinský z Vchynic a Tetova (1802–1836)