Hlas lesa

Hlas lesa, H. 243, je jednoaktová rozhlasová opera Bohuslava Martinů z roku 1935. Autorem libreta je Vítězslav Nezval. Opera byla uvedena v Československém rozhlase 6. října 1935 v nastudování Otakara Jeremiáše.

Hlas lesa
Základní informace
Žánr	rozhlasová opera
Skladatel	Bohuslav Martinů
Libretista	Vítězslav Nezval
Počet dějství	1
Originální jazyk	čeština
Datum vzniku	1935
Premiéra	6. října 1935, Československý rozhlas Praha, nastudoval Otakar Jeremiáš
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Osoby

Nevěsta	soprán
Mysliveček	tenor
Šenkýřka	alt
1. loupežník	baryton
2. loupežník	tenor
3. loupežník	bas
vypravěč	mluvená role
sbor loupežníků

Stručný obsah opery

Vstupte do lesa příšernějšího než kostlivec

Vypravěčův úvod.

Chudý mě měl rád…

Nevěsta, která si má příštího dne vzít bohatého, ale nemilovaného ženicha, jde do večerního lesa na poslední dostaveníčko se svým milým Myslivečkem. Mysliveček ale na schůzku nepřijde a Nevěsta v nočním lese zabloudí.

Dobrý večer, krásná panno…

Nevěstu nachází loupežník a nabízí jí přístřeší v loupežnické chatrči s tím, že ji ráno vyvede z lesa.

Jednadvacet, jednadvacet…

Loupežníci hrají v karty. Jeden z nich vsadí do hry svého zajatce. Loupežník, který vyhrál se rozhodne, že zajatce prodá Bábě šenkýřce. Přichází první loupežník s Nevěstou. Ta se svěřuje se svým zoufalstvím a loupežníci ji utěšují. Náhle se ozve zaklepání. Za dveřmi je Baba šenkýřka, a protože „žádná baba dívku nesnese“, loupežníci Nevěstu přestrojí do loupežnického.

Šenkýřko, šenkýřko…

Loupežníci nabízejí šenkýřce zajatce. Ukáže se, že je to Nevěstin milý Mysliveček. Mysliveček ale službu u šenkýřky odmítne a podle loupežnických pravidel má být zabit. Loupežníci losují, kdo ho má utratit, a los padne na „loupežníka“ – Nevěstu.

Mezihra

Rozluč se, mladý muži…

Nevěsta – loupežník odvádí Myslivečka do lesa. Jeho posledním přáním je možnost rozloučit se se svou milou – Nevěstou a poznat tvář svého vraha.

Finále, A nikdo nás nerozdělí…!

Nevěsta se dává poznat, vše končí šťastně. Závěrečný duet „A nikdo nás nerozdělí, i kdybychom sami chtěli…“

Nahrávky

• 1999 nahrávka Supraphon, sólisté: Helena Kaupová, Jaroslav Březina, Lenka Šmídová, Roman Janál, Vladimír Okénko, Zdeněk Harvánek, orchestr: Pražská komorní filharmonie, Komorní sbor, sbormistr Pavel Baxa, dirigent Jiří Bělohlávek

Filmové zpracování

V roce 2000 pořídila Česká televize filmovou verzi opery. Použita je hudební nahrávka Jiřího Bělohlávka z roku 1999. Režisérem byl Jiří Nekvasil.^[1]