Hypochondrie

Hypochondrie, z řeckého hypochondrium^[1] tj. podžebří, je psychická porucha charakterizovaná až přehnaným a intenzivním zaměřením na vlastní zdravotní stav projevující se reálně ničím nepodloženým přesvědčením o vlastním vážném onemocnění. To může v určitých případech značně ovlivnit život člověka.^[2]

Hypochondrie
Klasifikace
MKN-10	F45.2
MeSH	D006998
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Podžebří byla oblast, kde se podle starověkých lékařů nacházel zdroj potíží pacientů trpících hypochondrií či depresemi, jelikož v těchto místech často lidé s těmito poruchami pociťují své obtíže.

Diagnóza poruchy

Hypochondrická porucha (F45.2) se v klasifikaci podle MKN^[3] řadí do:

• Poruch duševních a poruch chování (F00–F99)
• Neurotických, stresových a somatoformních poruch (F40–F48)

Základním rysem je přetrvávající zabývání myšlenkami‚ že pacient má jednu nebo více závažných a progresivních somatických nemocí‚ které se projevují trvalými somatickými potížemi nebo trvalým zabýváním se vlastním fyzickým vzhledem. Normální nebo běžné pocity a jevy často pacienti interpretují jako abnormální a zneklidňující. Pozornost je obvykle zaměřena pouze na jeden nebo dva orgány nebo tělesné systémy.

Průběh poruchy

Hypochondrie mívá počátek v pozdní adolescenci a mladší dospělosti (20 – 30 let), ale je možná kdykoliv, zřídka se objevuje první výskyt po 50. roce věku. Mívá chronický a kolísavý průběh, zhoršuje se při stresu a v zátěžových životních situacích.

Výskyt poruchy

Hypochondrie se vyskytuje stejně u žen jako u mužů. Odhadem se celoživotní prevalence odhaduje na 3–14 %, šestiměsíční prevalence na 1–6 %. Odhaduje se, že asi 10–20 % zdravé populace má občasné obavy o zdraví, u neurotických pacientů se to týká až 45 %.^[4]

Psychoterapie

Terapie bývá náročnější, protože pacienti často odmítají psychiatrickou léčbu a trvají na přítomnosti tělesné poruchy. Vhodná je terapie podporující, umožňující ventilaci problému, edukativní – vysvětlující principy fungování nemoci. Nevhodná je hospitalizace, doprovázená dalšími vyšetřeními a nasazení léků. Nejčastěji užívaný druh psychoterapie je kognitivně behaviorální, kde jsou vypracovány účinné postupy ke snížení obav. KBT může být individuální či skupinová. Mezi základní léčebné intervence u hypochondrie patří:

• Analýza problému
• Psychoedukace
• Kognitivní restrukturalizace s hledáním alternativních vysvětlení
• Expoziční léčba
  • zábrana vyhýbavému chování
  • odstranění zabezpečovacího chování
  • expozice v imaginaci (expozice tělesným prožitkům nemoci, představám vlastní smrti apod.)
• Nácvik relaxace (progresivní relaxace, Schulzův autogenní trénink)
• Postupná a pravidelné zatěžování fyzickou aktivitou
• Dechová cvičení (zklidnění dechu, řízená hyperventilace)
• Řešení problémů v životě
• Prevence relapsu

Farmakoterapie

Nejčastěji se používá farmakoterapie antidepresivy, je však nutno považovat ji za podpůrnou, doprovázející psychoterapii.

Hypochondrie v umění

V umění a filmu bylo ztvárněno mnoho osob s hypochondrickými rysy

• Moliere ztvárnil osobnost hypochondra v komedii Zdravý nemocný.
• Ve filmu Woody Allena Hana a její sestry z roku 1986 si režisér zahrál i roli hypochondra Mickeye.
• Ve filmu Bandité z roku 2001 hraje citlivého hypochondra Billy Bob Thornton.
• Ve filmu Dogville z roku 2003 hraje Philip Baker Hall doktora s hypochondrickými rysy, který trpí neustálým sebepozorováním a nadměrným předepisováním léků.

Hypochondrie a osobnost

Hypochondrickými potížemi a zvýšeným sebepozorováním trpělo mnoho známých osobností Archivováno 26. 10. 2013 na Wayback Machine..