IC 405

IC 405 (také známá anglicky jako Flaming Star Nebula nebo Caldwell 31) je emisní a reflexní mlhovina^[4] v souhvězdí Vozky vzdálená od Země přibližně 1 500 světelných let.^[4][6] Obklopuje modrou nepravidelně proměnnou hvězdu AE Aurigae a nachází se blízko emisní mlhoviny IC 410, otevřených hvězdokup označených M36 a M38 a pouhým okem viditelné hvězdy Iota Aurigae. Mlhovina má rozměr přibližně 30′ × 20′^[1][2][3] a její skutečný rozměr je zhruba 5 světelných let.^[6]

IC 405
Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0)
Typ	emisní mlhovina
Objevitel	John Martin Schaeberle
Datum objevu	21. března 1892
Rektascenze	05h 16m 29,4s[1]
Deklinace	+34°21′22″[1]
Souhvězdí	Vozka (lat. Aur)
Zdánlivá magnituda (V)	9,2[2]
Úhlová velikost	30′×20′[1][2][3]
Vzdálenost	1 500 ly[4][5]
Fyzikální charakteristiky
Poloměr	2,5[4] ly
Označení v katalozích
Katalog Lyndsové	LBN 172.16-02.02 a LBN 795
Jiná označení	IC 405, Sh2-229, LBN 795,[1] Caldwell 31[2]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Centrální hvězda AE Aurigae má hvězdnou velikost 6 a leží necelý stupeň severozápadně od hvězdy 19 Aurigae.^[5] Samotná mlhovina je podle některých zdrojů těžko pozorovatelná,^[5] ale podle jiných je viditelná i malými dalekohledy.^[4][7]

Podle vlastního pohybu centrální hvězdy se usuzuje, že hvězda pochází z oblasti zrodu hvězd blízko hvězdy Théta Orionis uvnitř Mlhoviny v Orionu,^[2][5][8] odkud byla vyvržena před 2,5 miliony let.^[2][8] Únik této hvězdy započal blízkým míjením dvou dvojhvězd, z nichž dvě byly z této oblasti vymrštěny (AE Aurigae a Mý Columbae) a zbylé dvě hvězdy zůstaly na původním místě, ale vytvořily dvojhvězdu Hatysa (Iota Orionis), jejíž složky obíhají po velice výstředných drahách.^[2][8]

Pohyb hvězdy AE Aurigae také napovídá, že hvězda nevznikla v okolní mlhovině, takže touto mlhovinou pouze prolétá a svým světlem ji osvětluje.^[2]