IMRaD

IMRaD je anglický akronym, který popisuje formální organizační strukturu pro psaní akademických prací (např. vědeckých článků, nebo studií). Zavádí a popisuje termíny: Introduction – úvod, Methods – metodika, Results – výsledky a Discussion – diskuse, závěr).^[1] Někdy také uváděna jako TAIMRaD, kde jsou definována také pravidla pro psaní názvu (titulku) a abstraktu.^[2]

Historie

V počátcích vědeckého zkoumání své výsledky akademici komunikovali ústně nebo korespondencí; po vynálezu tiskařského lisu (roku 1455) později i knihami.^[3] První vědecké žurnály se začaly objevovat v 17. století, ale ještě neexistovala jasná struktura pro psaní akademických prací.^[4]

Základy struktury IMRaD vychází především z prací Roberta Kocha a Louise Pasteura. První kdo napsal akademickou práci se strukturou podobnou IMRaD byl údajně Louis Pasteur ve své knize Etudes sur la Biere z roku 1876. Ve svých pracích (zejména o teorii choroboplodných zárodků) zavedl novou sekci metody, ve které popisuje postupy, tedy metodiku svých výzkumů a to z toho důvodu, že jeho závěry byly tehdy velmi zpochybňovány. Potřeboval proto své experimenty popsat natolik detailně, aby byly replikovatelné. Tímto postupem se následně další akademici přelomu 19. a 20. století inspirovali.^[5]

Struktura IMRaD se ve vědeckých žurnálech začala objevovat už od 40. let 20. století a postupně se stala de facto standardem. A v 60. letech už v akademických (zejména empiricky laděných) pracích dominovala. V roce 1972 americký institut ANSI publikoval zprávu ANSI Z39.16-1972, která tento standard poprvé zavedla a formálně definovala. A s tím jak jej přijímaly další americké i zahraniční vědecké instituce se IMRaD stal standardem moderních akademických prací.^[6][4]

Struktura

Struktura IMRaD může být zjednodušena tzv. modelem Wineglass, který navíc vymezuje hlavní stať

Titulek a Abstrakt

V případě TAIMRaD se uvádí též pravidla pro tvorbu titulku a abstraktu.^[7]

Titulek je výstižné pojmenování tématu práce. Musí práci jasně vystihnout a mít maximální vypovídající hodnotu.^[8]

Abstrakt má shrnout všechny klíčové informace v dokumentu, jako je cíl práce, použité metody, zjištění a závěry plynoucí z výsledků. Zároveň má být psán hutně a stručně. Dává čtenáři možnost pochopit základní strukturu a informace v dané práci a jednoduše zhodnotit zda se mu vyplatí číst zbytek dokumentu.^[8][7]

Úvod

V úvodu je přesně vymezeno, kterým tématem a kterými jeho oblastmi se autor práce zabývá a proč. Jsou zde také přesně vymezeny cíle dané práce a konkrétní plán jak jich dosáhnout. Cíli mohou být otázky, na které se autor snaží odpovědět^[9] Má také poukázat na mezery ve znalostech, které v daném tématu existují. A také má čtenářům pomoci pochopit myšlenkové pozadí, tedy kontext dané práce, aniž by museli sami vyhledávat v použité literatuře. Může také obsahovat glosář odborných termínů.^[10]

Metodika

Metodika je psána analyticky, v minulém čase a na míru každé odborné práci. Má být navržena, tak aby ji bylo možné replikovat a výsledky práce tak opětovným pokusem potvrdit,^[11] tedy aby přesně popsala a zdůvodnila experimentální postupy.^[12]

Výsledky

Sekce s výsledky by měla výsledky dané práce správně popsat, interpretovat a přinést odpovědi na otázky položené v úvodu. Tyto kapitoly mimo jiné prezentují přínos práce k danému tématu. Může obsahovat tabulky, grafy, nebo ilustrace. Autor zde (v závislosti na typu práce) k výsledkům může zaujmout vlastní postoj a názor v konfrontaci s názory jiných autorů.^[13] Je však nutné zajistit, aby tato sekce obsahovala pouze informace relevantní k danému tématu.^[1]

Diskuse / Závěr

Závěr shrnuje celou podstatu práce. Obsahuje zestručněné výsledky s interpretací vztažené k danému tématu.^[13] Primárním cílem je ukázat vztahy a význam relevantních pozorování a vyvodit z nich závěr práce.^[12]