ISO/IEC 646

ISO/IEC 646:1991 Informační technologie – 7bitová znaková sada ISO pro výměnu informací (anglicky Information technology — ISO 7-bit coded character set for information interchange) je standard Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO), který od svého prvního vydání v roce 1972 definoval 7bitové kódování znaků, z něhož je odvozeno několik národních standardů. Tento standard byl také přijat organizací ECMA jako ECMA-6.

ISO/IEC 646 stanovuje, jaké znaky v kódování ASCII lze nahrazovat národními znaky při vytváření 7bitových národních kódování znaků. Zároveň definuje mezinárodní referenční verzi (anglicky International Reference Version, IRV), která je ve verzi ISO/IEC 646:1991 shodná s kódováním ASCII.

Podle ISO/IEC 646 větší část znaků tvoří základní znakovou sadu, která je neměnná (invariantní)^[1]. Protože tato část ISO/IEC 646, která tvoří invariantní znakovou sadu sdílenou všemi zeměmi, definovala pouze znaky použité v základní abecedě ISO Latin, země, v nichž se používají jiné znaky, si musely vytvořit národní varianty ISO 646, aby byly schopné používat svá národní písma. Protože v té době se obecně nepoužívaly 8bitové bajty, národní znaky se musely vejít do rozsahu dostupného pomocí 7bitového kódování, což znamená, že některé znaky dostupné v ASCII v národních variantách ISO 646 nejsou k dispozici.

Historie

ISO/IEC 646 a jeho předchůdce ASCII (ANSI X3.4) do značné míry stanovily existující praxi při používání znakových kódování v odvětví telekomunikací.

Protože ASCII neobsahovalo znaky potřebné pro jiné jazyky než angličtinu, bylo vytvořeno několik národních variant, ve kterých jsou některé méně používané znaky nahrazeny znaky potřebnými v příslušném jazyce. Kvůli těmto rozdílům vznikla mezinárodní referenční verze ISO/IEC 646 (anglicky International Reference Version, IRV), která usilovala o omezení nahrazovaných znaků na stejné znaky ve všech variantách. Původní verze ISO 646 IRV se lišila od ASCII pouze nahrazením znaku s kódem 0024, který je v ASCII použit pro znak dolar za mezinárodní znak měny (¤). Poslední verze ISO 646:1991 z roku 1991 je také známá jako T.50 Mezinárodní referenční abeceda (anglicky International Reference Alphabet, IRA), dříve Mezinárodní abeceda č. 5 (anglicky International Alphabet No. 5, IA5). Tento standard umožňuje používat celkem 12 pozic pro národní znaky (2 alternativní grafické znaky a 10 národních znaků). Mezi těmito variantami je explicitně definováno ISO 646:1991 IRV (International Reference Version), které je identické s ASCII^[2].

Řada standardů ISO 8859 používá 8bitová kódování, která nahrazují mezinárodní standard ISO 646 i jeho národní varianty rozšířením kódu o jeden bit, což poskytuje dalších 96 kódových pozic, takže nahrazování ASCII kódu není potřebné. Standard ISO 10646 vyvíjený v součinnosti s Unicode nahrazuje znakové sady ISO 646 a ISO 8859 jednotným kódováním používajícím 21bitové kódy.

Vliv ISO 646 je vidět ve Windows, v jejichž některých znakových sadách je znak zpětné lomítko nahrazen znakem ¥ nebo jinými znaky. Bez ohledu na to, že znak ¥ byl obsažen (na jiné pozici) už v původním kódování na počítačích IBM PC, existuje tolik textů (v Japonštině), které pro znak ¥ používají jí kód 5C₁₆, že na této pozici mají znak ¥ i v některé moderní fonty pro Windows. Dalším dědictvím je existence trojznaků (anglicky trigraphs) v programovacím jazyce C.

Rozložení znaků

Následující tabulka ukazuje znakovou sadu ISO/IEC 646. U každého znaku je uveden jeho šestnáctkový a desítkový kód. Šedě jsou vyznačena políčka, jejichž reprezentace se v různých zemích liší. Tato políčka jsou podrobněji rozebrána v další tabulce.

ISO/IEC 646

	_0	_1	_2	_3	_4	_5	_6	_7	_8	_9	_A	_B	_C	_D	_E	_F
0_	NUL 0000 0	SOH 0001 1	STX 0002 2	ETX 0003 3	EOT 0004 4	ENQ 0005 5	ACK 0006 6	BEL 0007 7	BS 0008 8	HT 0009 9	LF 000A 10	VT 000B 11	FF 000C 12	CR 000D 13	SO 000E 14	SI 000F 15
1_	DLE 0010 16	DC1 0011 17	DC2 0012 18	DC3 0013 19	DC4 0014 20	NAK 0015 21	SYN 0016 22	ETB 0017 23	CAN 0018 24	EM 0019 25	SUB 001A 26	ESC 001B 27	FS 001C 28	GS 001D 29	RS 001E 30	US 001F 31
2_	SP 0020 32	! 0021 33	" 0022 34	35	36	% 0025 37	& 0026 38	' 0027 39	( 0028 40	) 0029 41	* 002A 42	+ 002B 43	, 002C 44	- 002D 45	. 002E 46	/ 002F 47
3_	0 0030 48	1 0031 49	2 0032 50	3 0033 51	4 0034 52	5 0035 53	6 0036 54	7 0037 55	8 0038 56	9 0039 57	003A 58	003B 59	< 003C 60	61 003D 075	> 003E 62	? 003F 63
4_	64	A 0041 65	B 0042 66	C 0043 67	D 0044 68	E 0045 69	F 0046 70	G 0047 71	H 0048 72	I 0049 73	J 004A 74	K 004B 75	L 004C 76	M 004D 77	N 004E 78	O 004F 79
5_	P 0050 80	Q 0051 81	R 0052 82	S 0053 83	T 0054 84	U 0055 85	V 0056 86	W 0057 87	X 0058 88	Y 0059 89	Z 005A 90	91	92	93	94	_ 005F 95
6_	96	a 0061 97	b 0062 98	c 0063 99	d 0064 100	e 0065 101	f 0066 102	g 0067 103	h 0068 104	i 0069 105	j 006A 106	k 006B 107	l 006C 108	m 006D 109	n 006E 110	o 006F 111
7_	p 0070 112	q 0071 113	r 0072 114	s 0073 115	t 0074 116	u 0075 117	v 0076 118	w 0077 119	x 0078 120	y 0079 121	z 007A 122	123	124	125	126	DEL 007F 127

Národní varianty

Některé národní varianty jsou uvedeny v následující tabulce:

Kód ISO- IR Standard Země a jazyk CA-1 121 CSA Z243.4-1985 Kanada (nr. 1 alternative, with “î”) (francouzština, tradiční) CA-2 122 CSA Z243.4-1985 Kanada (nr. 2 alternative, with “É”) (francouzština, reformovaný pravopis) CN 057 GB/T 1988-80 Čínská republika (Basic Latin) CU 151 NC 99-10:81 Kuba (španělština) DE 021 DIN 66003 Německo (Němčina) DK — DS 2089 Dánsko (Dánština) FI 010 SFS 4017 Finsko (základní verze) FR 069 AFNOR NF Z 62010-1982 Francie (francouzština) FR-0 025 AFNOR NF Z 62010-1973 Francie (v dubnu 1985 nahrazený novější verzí) GB 004 BS 4730 Spojené království (angličtina) GR 088 HOS ELOT Řecko (nahrazený novější verzí) HU 086 MSZ 7795/3 Maďarsko (maďarština) IE 207 NSAI 433:1996 Irsko (irština)

Kód ISO- IR Standard Země a jazyk INV 170 ISO 646:1983 Invariant subset IRV 002 ISO 646:1983 International Reference Variant JA 014 JIS C 6220-1969 Japonsko (Rómadži) JA-O 092 JIS C 6229-1984 Japonsko (OCR-B) KR — KS C 5636-1989 Jižní Korea MT — ? Malta (maltština, angličtina) NO 060 NS 4551 verze 1 Norsko NO-2 061 NS 4551 verze 2 Norsko (v červnu 1987 nahrazený novější verzí) SE 010 SEN 85 02 00 Annex B Švédsko (základní švédština) SE-C 011 SEN 85 02 00 Annex C Švédsko (rozšířená švédština pro jména) T.61 102 ITU/CCITT Doporučení T.61 International (Teletex) TW — CNS 5205-1996 Čínská republika na Tchaj-wanu US 006 ANSI X3.4-1968 Spojené státy (ASCII) YU 141 JUS I.B1.002 (YUSCII) bývalá Jugoslávie (chorvatština, slovinština, srbština, bosenština)

Další proprietární standardy později schválené pro mezinárodní použití některými standardizačními výbory:

Kód ISO- IR Organizace Původ Země a jazyk ES 085 ECMA IBM Španělsko (baskičtina, španělština, katalánština, galicijština) esp 017 ECMA Olivetti španělština (mezinárodní) DK-SE 009-1 SIS NATS, základní sada Švédsko a Dánsko (novinové texty)

Kód ISO- IR Organizace Původ Země a jazyk FI-SE 008-1 SIS NATS, základní sada Švédsko a Finsko (novinové texty) ita 015 ECMA Olivetti italština PT 084 ECMA IBM Portugalsko (portugalština, španělština) por 016 ECMA Olivetti portugalština (mezinárodní)

Rozdíly v jednotlivých kódováních ukazuje následující tabulka:

Kódy			Znaky pro jednotlivé znakové sady kompatibilní s ISO 646
bin	dec	hex	INV	T.61	US	JA	JA-O	KR	CN	TW	IRV	GB	DK	NO	NO-2	FI,SE	SE-C	DE	HU	FR	FR-0	CA-1	CA-2	IE	IS	ita	por	PT	esp	ES	CU	MT	YU
010 0010	34	22	"	"	"	"	"	"	"	"	"	"	"	"	"	"	"	"	"	"	"	"	"	"	"	"	"	"	"	"	"	"	"
010 0011	35	23		#	#	#	#	#	#	#	#	£	#	#	§	#	#	#	#	£	£	#	#	£	#	£	#	£	#	#	#	#	#
010 0100	36	24		¤	$	$	$	$	¥	$	$	$	$	$	$	¤	¤	$	¤	$	$	$	$	$	$	$	$	$	$	$	¤	$	$
010 1001	39	27	'	'	'	'	'	'	'	'	’	’	’	’	’	’	’	’	’	’	’	’	’	’	'	’	’	’	’	’	’	’	’
010 1100	44	2C	,	,	,	,	,	,	,	,	,	,	,	,	,	,	,	,	,	,	,	,	,	,	,	,	,	,	,	,	,	,	,
010 1101	45	2D	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-
010 1111	47	2F	/	/	/	/	/	/	/	/	/	/	/	/	/	/	/	/	/	/	/	/	/	/	/	/	/	/	/	/	/	/	/
100 0000	64	40		@	@	@	@	@	@	@	@	@	@	@	@	@	É	§	Á	à	à	à	à	Ó	Ð	§	§	´	§	·	@	@	Ž
101 1011	91	5B		[	[	[	[	[	[	[	[	[	Æ	Æ	Æ	Ä	Ä	Ä	É	°	°	â	â	É	Þ	°	Ã	Ã	¡	¡	¡	ġ	Š
101 1100	92	5C			\	¥	¥	₩	\	\	\	\	Ø	Ø	Ø	Ö	Ö	Ö	Ö	ç	ç	ç	ç	Í	\	ç	Ç	Ç	Ñ	Ñ	Ñ	ż	Đ
101 1101	93	5D		]	]	]	]	]	]	]	]	]	Å	Å	Å	Å	Å	Ü	Ü	§	§	ê	ê	Ú	Æ	é	Õ	Õ	¿	Ç	]	ħ	Ć
101 1110	94	5E			^	^	^	^	^	^	ˆ	ˆ	ˆ	ˆ	ˆ	ˆ	Ü	ˆ	ˆ	^	ˆ	î	É	Á	Ö	ˆ	ˆ	ˆ	ˆ	¿	¿	ˆ	Č
101 1111	95	5F	_	_	_	_	_	_	_	_	_	_	_	_	_	_	_	_	_	_	_	_	_	_	_	_	_	_	_	_	_	_	_
110 0000	96	60			`	`		`	`	`	`	`	`	`	`	`	é	`	á	µ	µ	ô	ô	ó	ð	ù	`	`	`	`	`	ċ	ž
111 1011	123	7B			{	{	{	{	{	{	{	{	æ	æ	æ	ä	ä	ä	é	é	é	é	é	é	þ	à	ã	ã	°	´	´	Ġ	š
111 1100	124	7C		|	|	|	|	|	|	|	|	|	ø	ø	ø	ö	ö	ö	ö	ù	ù	ù	ù	í	|	ò	ç	ç	ñ	ñ	ñ	Ż	đ
111 1101	125	7D			}	}	}	}	}	}	}	}	å	å	å	å	å	ü	ü	è	è	è	è	ú	æ	è	õ	õ	ç	ç	[	Ħ	ć
111 1110	126	7E			~	‾		‾	‾	‾	˜	˜	˜	¯	|	˜	ü	ß	˝	¨	¨	û	û	á	ö	ì	°	˜	˜	¨	¨	Ċ	č

Políčka v této tabulce vybarvená jinak než bíle zdůrazňují rozdíly mezi americkou variantou použitou v základní podsadě Latin standardu ISO/IEC 10646 a Unicode.

Znaky v políčkách podbarvených červeně mohou být použity jako kombinační znaky pokud jim předchází nebo pokud za nimi následuje řídicí znak backspace. Tato metoda kódování se však považuje za nedoporučovanou.

Když se později rozšířila vícebitová kódování, ISO 8859, různými výrobci definovaná kódování a později ISO 10646 se začaly přednostně používat místo těchto národních sad.

Varianty ASCII, které nepatří do ISO 646

Existuje několik 7bitových znakových sad odvozených od ASCII, které nejsou součástí standardu ISO 646, mezi které patří:

• 7bitové kódování ELOT 927 pro řečtinu. Pro řecké znaky jsou použity kódy 0x61–0x71 a 0x73–0x79 nahrazující malá písmena.
• 7bitové kódování KOI-7 (malé KOI) pro cyrilici. Znaky Cyrilice jsou namapovány na kódy 0x60–0x7E místo malých písmen. Kódování je nahrazeno novějšími variantami KOI-8.
• 7bitové kódování SI 960 pro hebrejštinu. Pro hebrejské znaky jsou použity kódy 0x41–0x5A a 0x60–0x6A místo malých i velkých písmen. Texty v tomto kódování byly vždy ukládány ve vizuálním pořadí.
• 7bitové kódování ASMO 449 pro arabštinu. Arabská abeceda je namapována na kódy 0x41–0x5A a 0x60–0x6A místo velkých i malých písmen latinky. Toto mapování s nastaveným nejvyšším bitem je ISO 8859-6.