Ian Maxtone-Graham

Ian Maxtone-Graham (* 3. července 1959 New York) je americký televizní scenárista a producent. Psal scénáře pro pořady Saturday Night Live (1992–1995) a Simpsonovi (1995–2012), přičemž u druhého jmenovaného pořadu působil jako vedoucí producent a konzultant.

Ian Maxtone-Graham
Narození	3. července 1959 (66 let) New York
Alma mater	Brownova univerzita Trinity School
Povolání	scenárista a filmový producent
Ocenění	Cena Annie Primetime Emmy Award
Rodiče	John Maxtone-Graham[1] a Katrina Kanzler[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Raná léta

Maxtone-Graham se narodil v New Yorku jako syn námořního historika Johna Maxtone-Grahama. Je pravnukem Jana Struthera, autora Paní Miniverové. Navštěvoval Trinity School a Brownovu univerzitu. Byl nadšeným plavcem a jeho prvním zaměstnáním po vysoké škole byl potápěč v týmu podmořského výzkumu. Poté, co se snažil prosadit v žurnalistice, psal materiály pro televizní pořad Not Necessarily the News a časopisy National Lampoon a Army Man. Díky své práci v časopise Army Man, netradičním časopise vydávaném budoucím kolegou ze Simpsonových Georgem Meyerem, mu následně Jack Handey navrhl práci pro Saturday Night Live.^[2]

Saturday Night Live

Během práce pro Saturday Night Live napsal Maxtone-Graham společně s Adamem Sandlerem^[3] píseň „The Chanukah Song“ a podle komentáře na DVD ke klipu SNL „The Best of Alec Baldwin“ napsal také nechvalně proslulý skeč „Canteen Boy“, v němž je Canteen Boy sexuálně obtěžován svým skautským vedoucím, panem Armstrongem (kterého hrál moderátor epizody Alec Baldwin). Podle vzpomínek Jaye Mohra Ian Maxtone-Graham během sezóny 1993–1994 po hádce s Normem Macdonaldem vyhrožoval, že ze seriálu odejde a zažaluje ho. K žalobě však nikdy nedošlo.^[4]

Během celonočních scenáristických sezení Saturday Night Live Sarah Silvermanová často kradla spodní prádlo a ponožky ze skrýše nového oblečení, které měl Maxtone-Graham ve své kanceláři, a nosila je místo svého vlastního oblečení.^[5]

Simpsonovi

Maxtone-Graham se mezi fanoušky Simpsonových stal poněkud nechvalně známým díky rozhovoru pro deník The Independent z roku 1998, v němž přiznal, že Simpsonovi před přijetím do zaměstnání „sotva“ viděl a odmítl ženy jako nevhodné pro práci scenáristů seriálu.^[6][7] Ačkoli Maxtone-Graham svými výroky rozčílil mnoho fanoušků, získal za svou práci na Simpsonových šest cen Emmy^[8] a za napsání Zdánlivě nekonečného příběhu obdržel cenu Annie.^[9]

Jednou z epizod, které Maxtone-Graham napsal, je Fujtajbl, v níž Homer pěstuje hybrid rajčete a tabáku zvaný „tomacco“. Díl se setkal s velkým ohlasem diváků^[10] a inspiroval jistého muže z Oregonu k vytvoření vlastní verze tomacca naroubováním stonku rajčete na kořen tabáku. Nakonec dal trochu tomacca Maxtone-Grahamovi, který jej snědl.^[11]

Maxtone-Graham se svou výškou 203 cm inspiroval postavu velmi vysokého muže v Simpsonových, jenž se poprvé objevil v dílu Dvaadvacet krátkých filmů o Springfieldu.^[6]

Scenáristická filmografie Simpsonových

8. řada

• Burnsovy otcovské lapálie

9. řada

• Město New York versus Homer Simpson
• Trable s triliony
• Kam s odpadem?

10. řada

• Líza má jedničku

11. řada

• Fujtajbl
• Kdo ví, kdo ovdoví?

12. řada

• Bratrovražedný tenis

13. řada

• Telecí léta

14. řada

• Veliká Marge
• Cesta z maloměsta

15. řada

• Chyť je, když to dokážeš

16. řada

• Požírač srdcí

17. řada

• Zdánlivě nekonečný příběh

18. řada

• 24 minut (s Billym Kimballem)

20. řada

• Nebezpečné zatáčky (s Billym Kimballem)
• Gone Maggie Gone (s Billym Kimballem)

21. řada

• Barva žluti (s Billym Kimballem)

22. řada

• Příběh škorpióna (s Billym Kimballem)

23. řada

• Jak jsem prospal vaši matku (s Billym Kimballem)

24. řada

• Temný rytíř zasahuje (s Billym Kimballem)

25. řada

• Žlutá medaile za zbabělost (s Billym Kimballem)