Igor Sergun

Igor Dmitrijevič Sergun (rusky И́горь Дми́триевич Сергу́н; 28. března 1957, Moskva – 3. ledna 2016) byl ruský generálplukovník, který v letech 2011 až 2016 sloužil jako náčelník Hlavní správy rozvědky Generálního štábu Ozbrojených sil Ruska (GRU).

Igor Dmitrijevič Sergun
Narození	28. března 1957 Podolsk
Úmrtí	3. ledna 2016 Moskva
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Místo pohřbení	Trojekurovský hřbitov v Moskvě
Alma mater	Vojenská akademie generálního štábu Ozbrojených sil Ruské federace Moscow Military Academy
Povolání	diplomat a voják
Ocenění	Řád cti medaile 60. výročí Ozbrojených sil SSSR medaile Za bezchybnou službu 1. třídy medaile Za bezchybnou službu 2. třídy medaile 70. výročí Ozbrojených sil SSSR … více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mládí a studia

Narodil se 28. března 1957 v Godě, v Podolsku, v Moskevské oblasti. V roce 1973 vstoupil do ozbrojených sil Sovětského svazu. Vystudoval Moskevskou suvorovskou vojenskou školu, dále Moskevskou vševojskovou velitelskou vysokou školu. Následovala vojenská služba a studia na Vojensko-diplomatické akademii (absolvoval 1987) a posléze na Vojenské akademii Generálního štábu ozbrojených sil SSSR (absolvoval 1997).

Kariéra

V roce 1984 nastoupil do GRU, kde pracoval na různých pozicích. Od roku 1998 působil na pozici vojenského atašé v Albánii.

V roce 2011 byl prezidentským nařízením jmenován do čela Hlavní správy rozvědky ruského generálního štábu (GRU). V srpnu 2012 byl povýšen do hodnosti generálporučíka, v únoru 2015 do hodnosti generálplukovníka.

Z pozice náčelníka GRU přesvědčil ruského prezidenta Putina, aby pod tajnou službu GRU byly zařazeny speciální vojenské jednotky – Specnaz, které tradičně byly součástí GRU, a v roce 2014 sehrály klíčovou^[1] roli při obsazení ukrajinského Krymu. Čeští novináři Ondřej Kundra a Jaroslav Spurný ho považují za jednoho z architektů alternativní či nelineární války, kterou podle nich Rusko vede proti některým zemím Evropské unie.^[2] Kvůli anexi Krymu se ocitl na sankčním seznamu Evropské unie.^[3] Podle některých tvrzení se podílel i na plánování ruských operací na Ukrajině.^[4] V poslední době se z pozice náčelníka GRU zabýval zejména ruskou vojenskou účastí v Sýrii. ´

Osobní život

Byl ženatý, s manželkou Taťánou měl dvě dcery: Olgu a Elenu. Hovořil několika cizími jazyky.

Úmrtí

Zemřel 3. ledna 2016 v rekreačním středisku poblíž Moskvy. Dle informací, které se podařilo získat ruským médiím, zemřel podle pitevní zprávy na akutní srdeční nedostatečnost.

Spekulace a dohady

Podle informací americké soukromé zpravodajské agentury Stratfor zemřel v Libanonu na Nový rok.^[5] Podle těchto spekulací mohlo jít o mocenský boj mezi ruskými zpravodajskými službami GRU a FSB, jejichž spor se vyhrotil zejména při působení obou služeb na východní Ukrajině. Jeho smrt vyvolala řadu spekulací také v souvislosti se smrtí velitele ruského výsadkového vojska VDV Alexandra Šušukina, který zemřel 29. prosince 2015 ve věku 52 let.^[4]