Iluminismus

Možná hledáte: Ilumináti.

Iluminismus bylo intelektuální a duchovní hnutí v západní Evropě, především pak ve Francii, na konci 18. a počátku 19. století, které usilovalo o syntézu křesťanství, esoterismu a osvícenství. Svou kritikou osvícenství se podobal dobovému preromantismu a pozdějšímu romantismu.^[1][2]

Myšlenky

Iluminismus byl křesťanským hnutím, ale orientovaným esotericky, mysticky a non-denominačně, usilujícím o „křesťanství srdce“. Navazoval na myšlení myslitelů, jako byli mistr Eckhart, kvietisté Pierre Poiret a madame Guyon, teosof Jakob Böhme nebo Emanuel Swedenborg. Z těchto důvodů se iluministé museli vyrovnávat s odporem zavedených církví vůči mysticismu. Základní myšlenkou byla představa Boha, který emanuje skrze Moudrost do Světa, který však upadá v důsledku lidské neposlušnosti. Bůh však, v podobě Slova, zůstává ve Světě přítomný a člověku připadá úkol svět vykoupit a znovunastolit prvotní harmonii a jednotu. K tomu člověku pomáhá introspekce, skrze kterou dosahuje znalosti pravdy. Velký důraz byl kladen na učení o korespondencích mezi veškerými jevy. U některých iluministů se objevuje víra v reinkarnaci, u jiných zase víra v brzký příchod Posledního soudu.^[1]

Mimo křesťanského esoterismu a mysticismu čerpal iluminismus také z kabaly, gnosticismu, alchymie, novoplatonismu a starověkých náboženství Řecka i Egypta, a inspiroval v nově poznávaných východních náboženství. Časté bylo personální propojení se se svobodným zednářstvím. S ohledem na esoterický rozměr lze mluvit o dvou proudech iluminismu: první, ovlivněným kvietismem, kladl důraz na modlitbu a kontemplaci; druhý se pokoušel dosáhnout Boha skrze theurgii a jiné formy magie. Za třetí proud lze považovat rané francouzské spiritualisty, kteří se zabývali métapsychique a živočišným magnetismem.^[1]

Iluminismus čerpal také z osvícenství, ale zároveň se vůči němu vymezoval. Karteziánský čistý rozum není pro poznání podle jeho názoru dostatečný, ale musí být osvícen Božím světlem. Na hnutí měla vliv také francouzská revoluce. Někteří iluministé, jako Louis Claude de Saint-Martin, se vůči ní vymezovali a myšlenky Saint-Martina měly vliv na významného kritika revoluce, Josepha de Maistre. Jiní, jako Batilda Orleánská, k ní měli pozitivnější vztah. Zároveň měl iluminismus vliv na rané utopické socialisty, jako byl Nicolas Restif de la Bretonne.^[1]

Následovníci

K významným iluministům patřili:

• Karl von Eckartshausen - německý katolický mystik
• Niklaus Anton Kirchberger - švýcarský učenec
• Johann Kaspar Lavater - švýcarský reformovaný kněz, zakladatel fyziognomie
• William Law - britský anglikánský kněz
• Johann Heinrich Jung - německý spisovatel
• J. F. Oberlin - francouzský kněz
• Martines de Pasqually - francouzský zednář, člen martinistického hnutí
• Louis-Claude de Saint-Martin - francouzský mystik, člen martinistického hnutí
• Jean-Baptiste Willermoz - francouzský zednář, zakladatel martinistického hnutí

Iluminismus také ovlivnil díla autorů jako byli kritice francouzské revoluce Joseph de Maistre a Pierre-Simon Ballanche nebo spisovatelé Gérard de Nerval, George Sand, Charles Baudelaire a Victor Hugo. Následně iluminismus ovlivnil magický revival 19. století, například učení Eliphase Léviho nebo Papuse, ještě později se jeho vliv projevil v díle teologa Pierra Teilhard de Chardina.^[2]