In dubio pro reo

v pochybnostech ve prospěch obviněného From Wikipedia, the free encyclopedia

Remove ads
Remove ads

In dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného) je právní zásada, která stanovuje povinnost soudu rozhodovat ve prospěch obžalovaného, pokud o jeho vině existují pochybnosti, které nelze odstranit. Formulace v této podobě je známa až z období středověku, zásada však vychází z myšlenek římského práva, kde se objevuje v jinak formulovaných větách především u Ulpiana. Spojena je především s trestním právem, ve starověkém Římě bývala tato zásada aplikována i v právu soukromém.[1]

V českém či spíše kontinentálním právu tato zásada vyplývá z presumpce neviny. Jejím nejvýznamnějším důsledkem je v dokazování v trestním řízení neexistence důkazního břemene. Vyšetřující orgány musí prokázat veškeré skutečnosti tak, aby o vině neexistovaly důvodné pochybnosti.

Tuto zásadu je možné aplikovat pouze v případě nejasností v otázkách skutkových, nikoli právních. Při interpretaci práva ovšem ve veřejném právu platí zásada in dubio pro libertate (v pochybnostech ve prospěch svobody), podle které mají soudy v případě pochybnosti o výkladu práva interpretovat právo ve prospěch svobody jednotlivce (a tedy v neprospěch veřejné moci).[2]

Remove ads

Reference

Loading content...
Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.

Remove ads