Ingvaeoni

Ingvaeoni či Ingaevoni byla západogermánská kulturní skupina žijící ve starověku podél pobřeží Severního moře v oblastech Jutska, Holštýnska a Fríska. Kmeny v této oblasti zahrnovaly Fríse, Chauky, Sasy a Juty.

Jedna z interpretací rozšíření germánských nářečních skupin v Evropě kolem roku 100 n. l.:

     Severogermánská

     Severomořská (Ingvaeoni)

     Rýnsko-vezerská (Istaveoni)

     Polabská (Herminoni)

     Východogermánská

Jméno Ingvaeoni je spíše používáno moderními redaktory nebo překladateli. Jde pravděpodobně o správnou formu, protože může být vytvořeno etymologicky znamenajíc „syn Yngveho“, který se později vyskytuje jako skandinávské božské jméno.^[1] Proto se předpokládaná společná skupina úzce souvisejících nářečí „Ingvaeonů“ nazývá ingvaeonská nebo jako Severomořští Germáni.^[2]

Plinius starší asi v roce 80 n. l. ve svém díle Naturalis historia (IV.28) uvádí Ingvaeony jako jednu z pěti germánských ras, dalšími jsou Vandalové, Istaveoni, Herminoni a Bastarnové. Podle něj byli Ingvaeoni tvořeni Kimbry, Teutony a Chauky.