International Bank Account Number

From Wikipedia, the free encyclopedia

International Bank Account Number
Remove ads

Mezinárodní číslo bankovního účtu (IBAN z anglického International Bank Account Number) je mezinárodně dohodnutý systém identifikace bankovních účtů přes státní hranice, který usnadňuje komunikaci a zpracování zahraničních transakcí se sníženým rizikem chyb při přepisu. Původně byl přijat Evropským výborem pro bankovní standardy (ECBS) a později jako mezinárodní norma podle ISO 13616:1997. Současná norma je ISO 13616:2007, která označuje SWIFT jako oficiálního registrátora. Původně byl vyvinut s cílem usnadnit platby v rámci Evropské unie a byl proveden většinou evropských zemí a mnoha zeměmi v jiných částech světa, zejména na Blízkém východě a v Karibiku. V září 2020 používalo systém IBAN 78 zemí.[1]

Thumb
Typická hlavička britského výpisu z banky (z fiktivní banky), která ukazuje umístění IBAN účtu

IBAN se skládá až z 34 alfanumerických znaků, které obsahují kód země, dvě kontrolní číslice, označení domácího bankovního účtu (včetně identifikátoru pobočky a potenciálních informací o směrování). Kontrolní číslice umožňují kontrolu čísla bankovního účtu k potvrzení jeho integrity před odesláním transakce.

Remove ads

Historie

Před IBANem byly pro některé uživatele matoucí různé národní standardy pro identifikaci bankovních účtů (tj. banka, pobočka, směrovací kódy a číslo účtu). To často vedlo k tomu, že v platbách chyběly potřebné informace o směrování. Informace o směrování podle normy ISO 9362 (známé také jako kódy podnikového identifikátoru (kód BIC), SWIFT ID nebo SWIFT kód a SWIFT-BIC) nevyžadují pro transakci specifický formát, takže identifikace účtů a typů transakcí je ponechána na dohody transakčních partnerů. Neobsahuje ani kontrolní číslice, takže chyby při přepisu nebyly detekovatelné a odesílající banka nemohla před odesláním platby ověřit směrovací informace. Chyby směrování způsobily zpožděné platby a vznikly dodatečné náklady pro odesílající a přijímající banky a často zprostředkující směrovací banky.

V roce 1997 vydala Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO) standard ISO 13616:1997, aby překonala tyto obtíže. Tento návrh měl určitou flexibilitu, o níž se Evropský výbor pro bankovní standardy (ECBS) domníval, že by to nebylo proveditelné, a vytvořili „zúženou“ verzi normy, která mimo jiné povolovala pouze velká písmena a vyžadovala že IBAN pro každou zemi mají pevnou délku. ISO 13616:1997 byla následně stažena a nahrazena ISO 13616:2003.

Norma byla znovu revidována v roce 2007, kdy byla rozdělena na dvě části. ISO 13616-1:2007 „specifikuje prvky mezinárodního čísla bankovního účtu (IBAN) používané k usnadnění mezinárodního zpracování dat při výměně dat, ve finančním prostředí, jakož i uvnitř a mezi jinými průmyslovými odvětvími“, ale „nespecifikuje vnitřní postupy, techniky organizace souborů, paměťová média, jazyky atd., které mají být použity při jeho implementaci.“ ISO 13616-2:2007 popisuje „Registrační úřad (RA) odpovědný za registrování formátů IBAN, které jsou v souladu s ISO 13616-1 a postupy pro registraci formátů IBAN vyhovujících ISO 13616.“ Oficiálním registrátorem IBAN podle normy ISO 13616-2:2007 je SWIFT.

IBAN ukládá flexibilní, ale pravidelný formát dostatečný pro identifikaci účtu a obsahuje informace o ověření, aby se zabránilo chybám při přepisu. Přináší všechny směrovací informace potřebné k získání platby z jedné banky do druhé, kdekoli to může být; obsahuje klíčové údaje o bankovním účtu, jako je kód země, kódy pobočky (známé jako třídicí kódy ve Velké Británii a Irsku) a čísla účtu a obsahuje kontrolní číslice, které lze ověřit u zdroje podle jediného standardního postupu. Pokud byly použity, snížily chyby při přeshraničním převodu peněz na méně než 0,1 % celkových plateb.

Remove ads

Využití

Evropský hospodářský prostor (EHP)

Banky většiny zemí v Evropě zveřejňují čísla účtů ve formátu IBAN i identifikátory identifikované na vnitrostátní úrovni, což je v Evropském hospodářském prostoru povinné.

Každodenní správa bankovnictví v britských zámořských teritoriích se liší podle území; někteří, jako například Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy, mají příliš malou populaci na to, aby zaručovaly bankovní systém, zatímco jiní, například Bermuda, mají prosperující finanční sektor. Použití IBAN je na místní samosprávě – Gibraltar, který je součástí Evropské unie, je povinen používat IBAN. Od dubna 2013 se žádná jiná britská zámořská území nerozhodla používat IBAN. Banky v karibském Nizozemsku nepoužívají IBAN.

Jednotná oblast plateb v Eurech (SEPA)

Nařízení o platbách v eurech bylo základem rozhodnutí o vytvoření jednotné oblasti plateb v Eurech (SEPA). Evropská centrální banka vytvořila mezibankovní síť TARGET2, která sjednocuje technickou infrastrukturu 26 centrálních bank Evropské unie (ačkoli se Švédsko a Velká Británie rozhodly pro neúčast). SEPA je samoregulační iniciativa bankovního sektoru Evropy zastoupená v Evropské radě pro platby (EPC). Evropská unie učinila tento systém závazným na základě směrnice o platebních službách zveřejněné v roce 2007. Od ledna 2008 musí všechny země podporovat převod SEPA a inkaso SEPA musí být podporováno od listopadu 2009. Nařízení o platbách SEPA zvyšuje strop poplatků (stejné cena za tuzemské i zahraniční platby) do 50 000 EUR.

Na základě dalšího rozhodnutí Evropského parlamentu systém IBAN pro bankovní účty plně nahradil vnitrostátní číslovací systémy od 31. prosince 2012. Dne 16. prosince 2010 Evropská komise zveřejnila navrhovaná nařízení, podle nichž bude podpora IBAN povinná pro tuzemský převod do roku 2013 a pro tuzemský inkaso do roku 2014 (s přechodným obdobím 12 a 24 měsíců). Některé země již svůj tradiční bankovní účet nahradily IBANem. Patří sem Švýcarsko, kde byl IBAN zaveden pro vnitrostátní převod peněz dne 1. ledna 2006 a podpora starých čísel bankovních účtů není od 1. ledna 2010 vyžadována.

V období do 1. února 2014 se ukázalo, že mnoha starým číslům bankovních účtů nebyly přiděleny čísla IBAN, což je problém, který je třeba řešit podle jednotlivých zemí. Například v Německu Deutsche Bundesbank a Německý Výbor Pro Bankovní Průmysl požadují, aby všichni držitelé německých kódů bank („Bankleitzahl“) zveřejňovali specifika svého formátu generování IBAN, přičemž berou v úvahu nejen generování kontrolních číslic, ale také nakládání se staršími bankovními kódy, což třetím stranám umožňuje vytvářet IBAN nezávisle na bance. První takový katalog byl zveřejněn v červnu 2013 jako varianta starého katalogu kódů bank („Bankleitzahlendatei“).

Země mimo EHP

Banky v mnoha neevropských zemích, včetně většiny států Blízkého východu, severní Afriky a Karibiku, zavedly pro identifikaci účtů formát IBAN. Míra, do které banka ověřuje platnost čísla bankovního účtu příjemce, závisí na konfiguraci softwaru odesílající banky - mnoho hlavních softwarových balíčků poskytuje ověření bankovního účtu jako standardní funkci. Některé banky mimo Evropu nemusí IBAN rozpoznat, i když se očekává, že se časem sníží. Neevropské banky obvykle přijímají IBAN pro účty v Evropě, přestože s IBAN nemusí zacházet jinak než s jinými čísly bankovních účtů v zahraničí. Zejména nemusí zkontrolovat platnost čísla IBAN před odesláním převodu.

Banky ve Spojených státech nepoužívají IBAN jako čísla účtů pro americké účty. Jakékoli přijetí standardu IBAN americkými bankami by pravděpodobně iniciovala ANSI ASC X9, organizace pro vývoj standardů finančních služeb USA: pracovní skupina (X9B20) byla zřízena jako podvýbor X9 pro generování konstrukce IBAN pro bankovní účty v USA.

Kanadské finanční instituce nepřijaly IBAN a nepoužívají směrovací čísla vydaná společností Payments Canada pro vnitrostátní převody a SWIFT pro mezinárodní převody. V Kanadě neexistují formální vládní nebo soukromé regulační požadavky, aby hlavní banky používaly IBAN.

Austrálie a Nový Zéland nepoužívají IBAN. Používají kódy pobočky státu banky pro vnitrostátní převody a SWIFT pro mezinárodní převody.

Remove ads

Formát IBAN

IBAN je tvořen maximálně 34 znaky, kterými mohou být číslice a velká písmena. Při elektronickém zpracování se používá zásadně bez mezer, v písemných materiálech je zvykem ho pro přehlednost dělit do čtyřznakových skupin rozdělených mezerami. IBAN začíná dvoupísmenným kódem země podle standardu ISO 3166-1 alpha-2, dále následují dvě kontrolní číslice a maximálně třicetiznaková identifikace účtu v rámci příslušného státu (tzv. BBAN Basic Bank Account Number) – délka a struktura této části se v jednotlivých zemích liší, každý stát však musí mít délku své části pevně danou.

BBAN (Základní číslo bankovního účtu)

Základní vnitrozemské číslo účtu se v kontextu standardu IBAN označuje jako „BBAN“ (Basic Bank Account Number). O jeho formátu rozhoduje národní centrální banka nebo určený platební orgán každé země a neexistuje žádná konzistence mezi jednotlivými státy. Vnitrostátní orgán může podrobnosti svého formátu BBAN zaregistrovat u SWIFT, není však povinen tak učinit. Může přijmout IBAN bez registrace. SWIFT také funguje jako registrační autorita pro systém SWIFT, který používá většina zemí, které nepřijaly IBAN. Hlavní rozdíl mezi těmito dvěma systémy spočívá v tom, že v rámci SWIFT není požadováno, aby BBAN používané v zemi měly předem definovanou délku.

BBAN musí mít pevnou délku pro danou zemi a musí obsahovat alfanumerické znaky nerozlišující malá a velká písmena. Zahrnuje číslo domácího bankovního účtu, identifikátor pobočky a potenciální směrovací informace. Každá země může mít jiný národní systém směrování / číslování účtů, maximálně 30 alfanumerických znaků.

Struktura IBAN pro jednotlivé státy

Další informace Stát, Délka IBAN ...
Poznámky
  1. Kód XK označující v IBANu Kosovo je v ISO 3166-1 tzv. „uživatelsky definovaný kód“, neboť Kosovo dosud v ISO 3166-1 standardní kód přiřazen nemá
Vysvětlivky
  • k – kontrolní číslice definované IBAN (v některých zemích obsahuje už národní číslo účtu kontrolní číslice používající stejný systém, v těchto zemích pak tyto kontrolní číslice vycházejí u všech platných IBAN stejně, např. všechna portugalská IBAN začínají PT50)
  • b – kód banky
  • p – kód pobočky
  • r – předčíslí čísla účtu
  • u – číslo účtu
  • m – identifikátor majitele účtu (např. rodné číslo)
  • t – typ účtu
  • c – kontrolní číslice definované národní bankou
  • n – kód měny
  • x – rezerva, nepoužívá se

Závislá území

Některé státy a závislá území s vlastním ISO kódem sdílejí formát čísla účtu s jiným státem a přebírají i jeho formát IBAN, ve kterém se případně liší pouze kódem státu (u Normanských ostrovů se používá britský nebo francouzský formát podle toho, kde příslušná banka provádí clearing):

Výpočet kontrolních číslic

Přímo standard IBAN definuje dvě kontrolní číslice (na třetím a čtvrtém místě, hned za kódem země), které se vypočítají systémem ISO 7064 mod 97, 10. Tento algoritmus pracuje následovně: Z IBAN (ve formátu bez mezer) se nejdříve první čtyři znaky přesunou na konec, načež se všechna písmena nahradí čísly (A = 10, B = 11, …, Z = 35) a vypočítá se zbytek po dělení výsledného čísla číslem 97. U platného IBAN tento zbytek musí být roven jedné. (Pro výpočet kontrolních číslic stačí jako kontrolní číslice dosadit nuly, spočítat zbytek po dělení a ten odečíst od 98.)

Příklad: IBAN NL91 ABNA 0417 1643 00, po odstranění mezer a přesunutí první části na konec ABNA0417164300NL91, nahrazením písmen za čísla vznikne 101123100417164300232191. Nakonec se vypočítá zbytek po dělení: 101123100417164300232191 mod 97 = 1 (protože 101123100417164300232191 = 97 · 1042506189867673198270 + 1), takže toto IBAN je platné. (V praxi lze zbytek počítat postupně po jednotlivých znacích IBAN, s využitím Hornerova schématu.)

Remove ads

Odkazy

Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.

Remove ads