Ion Iliescu

Ion Iliescu (3. března 1930 Oltenița, Rumunsko – 5. srpna 2025 Bukurešť^[1]) byl rumunský politik, několikanásobný prezident země. Byl zvolen do úřadu celkem na 11 let (ve třech funkčních obdobích) v letech 1990–1992, 1992–1996 a 2000–2004. V letech 1996 až 2008 byl Iliescu senátorem za stranu PSD, největší politickou stranu v Rumunsku.

Ion Iliescu
Ion Iliescu (14. října 2004)
1. a 3. prezident Rumunska
Ve funkci: 26. prosince 1989 – 29. listopadu 1996
Předchůdce	Nicolae Ceausescu
Nástupce	Emil Constantinescu
Ve funkci: 20. prosince 2000 – 20. prosince 2004
Předchůdce	Emil Constantinescu
Nástupce	Traian Băsescu
Stranická příslušnost
Členství	Komunistická strana Rumunska (1953–1989) Fronta národní spásy (1989–1992) Democratic National Salvation Front Sociálnědemokratická strana (1996–2000)
Narození	3. března 1930 Oltenița
Úmrtí	5. srpna 2025 (ve věku 95 let) Bukurešť
Příčina úmrtí	rakovina plic
Choť	Nina Iliescuová (od 1951)
Rodiče	Alexandru Iliescu
Alma mater	Moskevský energetický institut Bukurešťská polytechnická univerzita Lomonosovova univerzita
Profese	inženýr, politik, revolucionář, spisovatel literatury faktu, propagandista, aktivista a video blogger
Náboženství	volnomyšlenkářství ateismus
Ocenění	Medaile Uruguayské východní republiky (1996) Řád bílého dvojkříže 1. třídy (2002) řetěz Řádu za občanské zásluhy (2003) rytíř velkokříže s řetězem Záslužného řádu Italské republiky (2003) Řád slona (2004) … více na Wikidatech
Podpis
Commons	Ion Iliescu
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Je synem železničáře, který působil v ilegální komunistické straně. Vystudoval mechaniku tekutin na Bukurešťské polytechnické univerzitě a Lomonosovově univerzitě v Moskvě, byl funkcionářem Svazu komunistické mládeže. V roce 1965 se stal členem ústředního výboru strany a v roce 1967 ministrem pro mládež, patřil k hlavním tvůrcům propagandy. Nicolae Ceaușescu ho začal počátkem sedmdesátých let vnímat jako nebezpečného mocenského konkurenta a odsunul ho do méně významných funkcí na venkov. Ve druhé polovině osmdesátých let Iliescu pracoval v nakladatelství technické literatury.

Po vypuknutí revoluce v prosinci 1989 se Iliescu postavil do čela Fronty národní spásy, která převzala moc v zemi. Stal se prozatímní hlavou státu a v květnu 1990 byl se ziskem 85 procent zvolen prezidentem Rumunska. V devadesátých letech se od reformního komunismu posunul k sociální demokracii a podílel se na vstupu Rumunska do evropských struktur. V roce 1993 stál u vytvoření rumunské sociální demokracie, v letech 1997 až 2000 byl jejím předsedou a v roce 2006 pro něj byla vytvořena funkce čestného předsedy. Téhož roku se v anketě 100 největších Rumunů umístil na 71. příčce.

V roce 2016 ho rumunský soud obvinil z podílu na krveprolití, které doprovázelo změnu režimu v letech 1989 a 1990. O rok později se Iliescu stáhnul z politického života.^[2] Soudní proces byl zahájen v listopadu 2019.^[3] Svou vinu Iliescu popíral, odsouzen za svého života nebyl.^[2]

Vyznamenání

Stát	Stuha	Název	Datum udělení
Ázerbájdžán Ázerbájdžán		Řád Istiglal[4]	2004, 6. října
Dánsko Dánsko		rytíř Řádu slona[5]	2004, 16. března
Estonsko Estonsko		Řád kříže země Panny Marie I. třídy s řetězem[6]	2003, 15. října
Filipíny Filipíny		Řád Sikatuna	2002
Chorvatsko Chorvatsko		Velký řád krále Tomislava[7]	2003, 12. května
Itálie Itálie		velkokříž s řetězem Řádu zásluh o Italskou republiku[8]	2003, 15. října
Kazachstán Kazachstán		Řád přátelství I. třídy[9]	2003, 5. září
Litva Litva		velkokříž Řádu Vitolda Velikého se zlatým řetězem[10]	2001, 23. listopadu
Maďarsko Maďarsko		velkokříž s řetězem Záslužného řádu Maďarské republiky	2002
Malta Malta		Národní řád za zásluhy	2004, 3. října
Polsko Polsko		Řád bílé orlice	2003, 6. října
		velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky	2004
Rumunsko Rumunsko		Řád hvězdy Rumunské socialistické republiky I. třídy[11]	1971
Slovensko Slovensko		Řád bílého dvojkříže I. třídy[12]	2002
Srbsko a Černá Hora		Řád jugoslávské hvězdy	2004, 8. září
Španělsko Španělsko		velkokříž s řetězem Řádu za občanské zásluhy[13]	2003, 7. června
Švédsko Švédsko		Řád Serafínů	2003, 8. dubna

Při své návštěvě Kroměříže u příležitosti uctění památky rumunských vojáků, kteří padli při osvobozování města na konci druhé světové války byl v dubnu 2004 oceněn udělením čestného občanstvím města Kroměříž.^[14]