Isamu Akasaki
japonský vědec From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Isamu Akasaki (30. ledna 1929 Čiran, dnes součást města Minamikjúšú v prefektuře Kagošima – 1. dubna 2021[1]) byl japonský odborník na technologii polovodičů. Spolu s Hirošim Amanem a Shujim Nakamurou získal Nobelovu cenu za fyziku za rok 2014. Byla udělena za vývoj modrých světelných diod umožňujících vytvoření nového, ekologického světelného zdroje.
Remove ads
Akasaki absolvoval roku 1952 Kjótskou univerzitu a po studiu pracoval ve firmě Kobe Kogyo Corporation, nyní začleněné do firmy Fujitsu. Doktorát získal na univerzitě v Nagoji roce 1964, kde pak začal učit, od roku 1981 jako řádný profesor. Zároveň působil v Macušitově výzkumném ústavu v Tokiu, kde se koncem šedesátých let začal zabývat světelnými diodami a později učinil zásadní objevy, umožňující konstrukci současných modrých světelných diod. Emeritován byl jako profesor roku 1992, v říjnu 2006 vznikl při univerzitě v Nagoji Akasakiho institut. Akasaki je nositelem Kjótské ceny za moderní technologie (2009) a Edisonovy medaile (2011), udělované americkým Institutem elektrického a elektronického inženýrství (IEEE).[2]
Remove ads
Vyznamenání
Medaile cti s fialovou stuhou – 1997
Řád vycházejícího slunce III. třídy – 2002
Řád kultury – 2011
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads