Isetta

Isetta byl dvoumístný miniautomobil vejčitého tvaru s dopředu odklopnou čelní stěnou, nahrazující dveře, italské firmy Iso –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Isetta je v italštině zdrobnělinou slova Iso (malé Iso). Představen byl v listopadu 1953, masově se vyráběl převážně v zahraničí.

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Isetta
Výrobce	Iso Rivolta
Technické údaje
Délka	2 290 mm
Šířka	1 370 mm
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vznik

Renzo Rivolta, majitel výrobce elektrických topení a chladicí techniky Isothermos, které byly po skončení Druhé světové války přehnaně nákladné, založil firmu Iso a pustil se do velmi žádané výroby motocyklů. Výrazného úspěchu dosáhl v roce 1949 se skútrem Iso 125 (později známým jako Isoscooter) s pohonem zadního kola řetězem s dvoupístovým jednoválcovým vzduchem chlazeným motorem v uspořádání odpovídající jednotce Puch 125. V roce 1950 jej doplnil podobně úspěšný lehký motocykl Isomoto se stejným pohonem. Přibývající konkurence a nasycení trhu přimělo firmu k plánu výroby minivozu s pohonem stejné koncepce pro doplnění výroby jejích tříkolových nákladních minivozů se základy skútru.

Konstrukce

Aerodynamický vůz vejčitého tvaru s bublinkovitými okny navrhli letečtí konstruktéři Ermenegildo Preti a Pierluigi Raggi. Karoserii z ocelového plechu^[zdroj?] nesl trubkový rám.^[1] Vstup jako do lednice umožňovala dopředu s volantem odklopná čelní stěna. Nouzový výstup dovolovala stahovací plátěná střecha. Mezi dva dospělé se do minivozu vměstnalo i menší dítě.

S motorem koncepčně odpovídajícím skútru Iso 125, ovšem zdvihového objemu 236 cm³ s 9,5 koni dosahoval 2,3 m dlouhý, 1,3 m vysoký a široký vůz o pohotovostní hmotnosti 360 kg maximální rychlost 75 km/h. Poháněná zadní kola s krátkým rozchodem nepotřebovala diferenciál.

Výroba

Isetta s otevřenou čelní stěnou s volantem

Automobil se až do konce 60. let 20. století stal velmi populární pro cenovou dostupnost a nízkou spotřebu pohonných hmot. Ani ne ve slunné Itálii s větší oblibou skútrů a prodejní cenou příliš blízkou velkosériovému malému vozu Fiat Topolino, kde výroba cestovních Isett skončila už koncem roku 1955.^[2] Spíše v zahraničí, kam Iso prodalo výrobní licenci – do Francie (Vélam), Belgie, Španělska (Iso España),^[3] Anglie a Brazílie (Indústrias Romi). Nejdříve ovšem do Německa, kde výrobu nezvyklého vozu úspěšně v dubnu 1955 zahájilo a světoznámou značkou na BMW 250 Isetta další k tomu ponouklo.^[4]

Film

Vůz se objevil mj. ve filmech Usměvavá tvář a Lisabonský příběh.

Isettacarro 500

Iso Isettacarro byl lehký užitkový vůz se vzadu zkrácenou kabinou Isetty.^{[5][6][7][ve zdroji nenalezeno]} Měl vlastní pomocný rám, prodloužený rozvor a širokou poháněnou zadní nápravou s diferenciálem.^{[8][ve zdroji nenalezeno]} Motor se přesunul za kabinu do středu vozu mimo prostor cestujících. Mohl přepravit 500 kg nákladu.^[zdroj?] Dodával se v provedení valník, uzavřená skříňová dodávka, se sklopnou korbou i v mnoha dalších.^[9] V Itálii se jednalo o tak oblíbený typ, že se jich prodalo tolik jako samotné Isetty. V licenci se vyráběl ve Španělsku.^[zdroj?]