Itil

Itil (turecky İtil, čínsky 阿得/阿得水 A-de Shui), též Atil, doslova Velká řeka, bylo hlavní město Chazarské říše mezi 8. a 10. stoletím. Slovo itil je taktéž v některých turkických jazycích názvem pro řeku Volhu.

Významné varjažské obchodní trasy

Historie

Město Itil se údajně rozkládalo při deltě řeky Volhy severozápadně od Kaspického moře. Itil se stal hlavním městem Chazarské říše po porážce Chazarů v druhé Arabsko-Chazarské válce. Jméno Itil se poprvé objevuje v 10. století, v arabských pramenech se však tomuto městu o století dříve říkalo Khamlij.

Během svého rozkvětu bylo město důležitým centrem obchodu a rozkládalo se na třech místech oddělených Volhou. V západní části se nacházelo administrativní centrum s budovou soudu a početnou vojenskou posádkou. Východní část byla vybudována později a sloužila jako obchodní centrum Itilu. Nacházely se v ní obchody a veřejné lázně. Mezi východní a západní částí ležel ostrov, na kterém stály paláce kagana a kagan-bega. Se zbylými částmi města byl ostrov propojen pontonovým mostem.

Itil bylo multietnické a nábožensky různorodé město, které obývali židé, křesťané, muslimové, pohani i vyznavači šamanismu, přičemž mnozí z nich byli obchodníci pocházející z jiných zemí. Každá z náboženských skupin měla ve městě své modlitebny. V Itilu bylo sedm soudců – dva pro křesťany, dva pro židy, dva pro muslimy a jeden pro ostatní.

V roce 968 nebo 969 město vyplenil Svjatoslav I. Igorevič. Archeologické pozůstatky Itilu nebyly nikdy jednoznačně identifikovány. Jedna z hypotéz tvrdí, že zbytky města byly odplaveny v důsledku stoupající hladiny Kaspického moře. Dva různé týmy ruských archeologů, pracující na lokalitách Samosdelka a Semibugry, tvrdily, že objevily ruiny Itilu.^[1]