Ivan Binar

Ivan Binar (* 25. června 1942 Boskovice) je český spisovatel a překladatel.

Ivan Binar
Ivan Binar (2022)
Člen Rady České televize
Ve funkci: 28. května 2003 – 16. prosince 2003
Narození	15. června 1942 (83 let) nebo 25. června 1942 (83 let) Boskovice
Profese	spisovatel, překladatel, pedagog, novinář, redaktor, autor dětské literatury, prozaik a učitel
Ocenění	Cena ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva (2013) Cena 1. června (2016) účastník odboje a odporu proti komunismu
Webová stránka	www.ivanbinar.cz
Commons	Ivan Binar
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

V roce 1959 odmaturoval, poté studoval češtinu, dějepis a výtvarnou výchovu na Pedagogickém institutu v Ostravě. Po absolvování tohoto institutu (1963) vyučoval na základní škole. Souběžně s tím pracoval v zájmovém centru mládeže, na konci 60. let se stal redaktorem časopisu Tramp, v době, kdy zde působil šéfredaktor Jiří Goj – Gaučo. Od roku 1970 se stal šéfredaktorem časopisu Tramp a byl jím až do jeho zákazu v březnu 1971. Binar rovněž publikoval v řadě dalších časopisů, např. v Mladém světě. Po roce 1965 se významně podílel na práci ostravského studentského Divadélka pod okapem (později Waterloo). V roce 1971 byl zatčen a odsouzen za pobuřování, kterého se měl dopustit při interpretaci muzikálu Syn pluku; v jeho pojetí byl muzikál reakcí na invazi a parafrází na stejnojmenný Katejevův román. Vězněn byl až do roku 1973, po svém návratu se stal ineditním spisovatelem a byl zaměstnán v několika manuálních profesích. V lednu 1977 se stal signatářem Charty 77, po nátlaku ze strany StB zvolil možnost vystěhování a jako mnozí další signatáři Charty 77 byl vyhoštěn do Rakouska. Poté působil ve Vídni jako překladatel a restaurátor keramiky. Roku 1983 se přestěhoval do Mnichova, kde se stal redaktorem rádia Svobodná Evropa.^[1] Roku 1994 se vrátil do Prahy, kde se stal spisovatelem na volné noze. V letech 2003–2004 byl předsedou Obce spisovatelů.

V roce 2003 působil jako člen Rady České televize.^[2]

V roce 2016 na návrh Rady města Plzně obdržel Cenu 1. června připomínající veřejné vystoupení Plzeňanů proti totalitnímu režimu v roce 1953 (Den prvního zvonění), a to za významný přínos k objasnění a prosazení principů demokracie, svobody a spravedlnosti a za důslednou obhajobu lidských práv a svobod prostřednictvím tisku, rozhlasu a televize. Zařadil se tak mezi oceněné laureáty Ceny 1. června.

Dílo

Jeho dílo je ovlivněno Beat generation a rozvádí jejich myšlenku o nutnosti chránit si vnitřní svobodu, akorát ji staví do jiného světla. Tento jiný pohled mu umožňuje především přímá zkušenost s komunistickou diktaturou.

• Kdo, co je pan Gabriel, samizdat – edice Petlice (1974), v zahraničí (česky) 1978, německy 1985 román
• Rekonstrukce, samizdat 1977, německy 1979, 2002
• Rozprava v krabici, v zahraničí (česky) 1985
• Kytovna umění, samizdat 1985, v zahraničí (česky) 1988, v Čechách 1991
• Jeníkova práce, 1996
• Ohrada, 1997
• Sedm kapitol ze života Václava Netušila aneb S kolem kolem světa, 2000
• Egonek na útěku a M-Mirek v pasti, 2004
• Jen šmouha po nebi, 2013
• Peckova jáma, 2016

Pro děti

• Knížka o tom, jak pan Bouda s cirkusem se světem loudá, 1969
• Vrať nám, ptáku, hastrmana! s Edvardem Schiffauerem, 1973
• S kouzelníkem kolem světa, 1997
• Kilo jablek pro krále, 2003
• Bibiana píská na prsty
• Králík Fiala, 2012
• Bořivoj a blecha Flo, 2014

Ocenění

V roce 2013 mu byla udělena Cena Václava Bendy.^[3]