Ivan Dejmal

Ivan Dejmal (17. října 1946 Ústí nad Labem – 6. února 2008 Praha) byl český politik a ekologický odborník.

Ing. Ivan Dejmal
Ivan Dejmal, 2003
Ministr životního prostředí ČR (v rámci federace)
Ve funkci: 24. ledna 1991 – 2. července 1992
Předseda vlády	Petr Pithart
Předchůdce	Bedřich Moldan
Nástupce	František Benda
Člen Rady ÚSTR (v letech 2007–2008 také místopředseda rady)
Ve funkci: 5. prosince 2007 – 6. února 2008
Stranická příslušnost
Členství	KDS (1989–1992) ODA (1992–1998) SZ (2004–2008)
Narození	17. října 1946 Ústí nad Labem Československo Československo
Úmrtí	6. února 2008 (ve věku 61 let) Praha Česko Česko
Místo pohřbení	Vinohradský hřbitov
Choť	Kateřina Dejmalová (od 1977)
Alma mater	VŠ zemědělská v Praze
Profese	politik, ekolog, ministr a politický vězeň
Ocenění	Cena ministra ŽP (2000) Cena Josefa Vavrouška (2008)
Podpis
Commons	Ivan Dejmal
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan Dejmal a Erazim Kohák (2003)

Náhrobek Ivana Dejmala na Vinohradském hřbitově v Praze

Biografie

Vyučil se zahradníkem a absolvoval střední zahradnickou školu. Z Vysoké školy zemědělské v Praze, kde byl v letech 1965–1970 studentem oboru zemědělské krajinářství na Agronomické fakultě, byl v roce 1970 vyloučen po zatčení za činnost ve studentském Hnutí revoluční mládeže (spolu s Petrem Uhlem, Petruškou Šustrovou či Jaroslavem Baštou), do kterého se zapojil již před rokem 1968.^[1] V průběhu pražského jara až do zatčení v roce 1970 patřil k jeho předním aktivistům.^[2] Počátkem normalizace byl dvakrát vězněn za podvracení republiky a za politické postoje v průběhu výkonu základní vojenské služby.^[3]

V 70. a 80. letech 20. století se aktivně účastnil politické práce v opozici a v ekologickém hnutí. V roce 1976 se zúčastnil vzniku Charty 77 a následně vedl její ekologickou komisi. Od roku 1987 vydával a redigoval samizdatový časopis Ekologický bulletin. V roce 1988 se účastnil založení Hnutí za občanskou svobodu. V prosinci 1989 se účastnil založení Konfederace politických vězňů. Od listopadu 1989 do voleb v roce 1990 vedl ekologickou sekci programové komise Občanského fóra. Byl zakládajícím členem Společnosti pro trvale udržitelný život (1992).

V únoru 1990 nastoupil na Ministerstvo životního prostředí České republiky, byl rehabilitován a dokončil studium na VŠZ v Praze. Od února 1991 do července 1992 byl ministrem životního prostředí České republiky, poté pracoval v Českém ekologickém ústavu. V letech 1994–1995 byl ředitelem Českého ústavu ochrany přírody.

Od roku 1995 působil jako nezávislý projektant v oboru územního plánování a krajinářské tvorby. Podílel se na organizování výstav a konferencí Tvář naší země.^[4]

V prosinci 2007 se stal místopředsedou rady Ústavu pro studium totalitních režimů.^[5]

Postoje

Po roce 1989 se podílel na přípravě územních limitů těžby hnědého uhlí v severních Čechách, které byly na jeho návrh vyhlášeny usnesením vlády České republiky č. 444 z roku 1991.^[6]

Kriticky vystupoval proti jaderné energetice.^[7]

Členství

Ivan Dejmal byl členem nejprve Křesťanskodemokratické strany Václava Bendy, která se v roce 1990 vydělila z Občanského fóra.^[8] V roce 1992 přestoupil do ODA a později do Strany zelených^[9], také předsedal občanskému sdružení Společnost pro krajinu a byl členem předsednictva Společnosti pro trvale udržitelný život, kterou společně s Josefem Vavrouškem založil.

Ocenění

V roce 2000 mu byla za jeho činnost udělena Cena ministra životního prostředí.

In memoriam získal Ivan Dejmal 5. června 2008 Cenu Josefa Vavrouška, udělovanou Nadací Partnerství společně s Nadací Charty 77.

Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR byl Ivan Dejmal in memoriam nominován k udělení medaile Za zásluhy.^[10]