Jørn Utzon

Jørn Utzon (9. dubna 1918, Kodaň – 29. listopadu 2008, Kodaň) byl dánský architekt. Jeho nejslavnější stavbou je budova Opery v Sydney v Austrálii; nicméně, ocenění za toto své životní dílo obdržel až dlouho po jeho dostavění: teprve po přelomu století získal Pritzkerovu cenu za rok 2003, čestné občanství města Sydney, čestný doktorát a také Australský řád. Jako první architekt v dějinách se dočkal ještě za svého života zápisu své stavby na seznam Světového kulturního dědictví UNESCO (29. června 2007).^[2]

Jørn Utzon
Narození	9. dubna 1918 Kodaň
Úmrtí	29. listopadu 2008 (ve věku 90 let) Helsingør
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Místo pohřbení	Hellebæk Cemetery
Alma mater	Královská dánská akademie umění
Povolání	architekt
Ocenění	Emil Bissens Award (1947) Eckersbergova medaile (1957) Medaile C. F. Hansena (1967) medaile prince Evžena (1973) Královská zlatá medaile (1978) … více na Wikidatech
Děti	Jan Utzon Kim Utzon Lin Utzon
Rodiče	Aage Utzon[1]
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Zemřel ve věku 90 let, 29. listopadu 2008.

Vítězství v soutěži o stavbu Sydneyské opery

Opera v Sydney

Jeho vítězství v architektonické soutěži o vybudování Opery v Sydney v roce 1957 bylo velkým překvapením. Utzon zaslal do soutěže výkresy, které jen málo překračovaly úroveň předběžných náčrtů. Jeden z porotců Eero Saarinen je ale označil za dílo génia a jediné, které může podpořit.

Přesunul se do Sydney, kde dlouho dohlížel na realizaci svých plánů. Projekt se ale jeho zásluhou i vinou vnějších okolností opakovaně měnil, Utzon se po roce 1965 dostal do konfliktu s novým ministrem veřejných prací Davisem Hughesem, který nakonec přerostl v jeho odjezd z Austrálie. Stavba byla dokončena v jeho nepřítomnosti a otevřena v roce 1973.

Za problémy při výstavbě opery mohou být politické otázky, které vedly k nepřiměřeně nízko nastaveným finančním plánům a později k mnohonásobnému překročení rozpočtu. Související skandál a pokažená pověst později zabránily Utzonovi v získání dalších velkých zakázek.^[3]

Další realizace

Navrhl ještě několik menších staveb v Dánsku, vlastní dům na Mallorce a hlavně budovu Kuvajtského národního shromáždění ve městě Kuvajt; ovšem některé jiné jeho návrhy budov, jako divadlo v Curychu, divadlo v libanonské Džajtě či stadion v saúdskoarabské Džiddě zůstaly pouze na papíře.

Dílo

Dokončené stavby

• Vodárenská věž ve Svaneke na dánském ostrově Bornholm (1949–1951)
• Vlastní dům v Hellebæku (1950–1952)
• Dům Middelboe v dánském Holte (1953–1955)
• Venkovské sídliště Kingohusene v Elsinore (1956–1960)
• Sídliště Elineberg v Helsingborgu ve Švédsku (1954–1966)
• Sídliště Planetstaden v Lundu ve Švédsku (1956–1958)
• Opera v Sydney (1956–1973)
• Venkovské sídliště Fredensborghusene ve Fredensborgu v Dánsku (1959–1969)
• Banka Melli v Teheránu (1959–1960)
• Pečovatelské středisko Hammershøj v Elsinore (1962–1966)
• Kostel v Bagsværdu (1968–1969)
• Panelové rodinné domy Espansiva (1969)
• Can Lis – architektův dům na Mallorce (1971–1973)
• Kuvajtské národní shromáždění v městě Kuvajtu (1972–1984)
• Prodejna nábytku Paustian v Kodani (1985–1987)
• Can Feliz na Mallorce (1991–1994)

Návrhy

(výběr)

• Střední škola v Elsinore (1958–1962)
• Vlastní dům na Bayview v Sydney (1963–1965)
• Muzeum díla Asgera Jorna v Silkeborgu (1963)
• Divadlo v Curychu (1964–1970)
• Divadlo v Džajtě v Libanonu (1968)
• Stadion v Džiddě v Saúdské Arábii (1969)