Ja'akov Meridor

Ja'akov Meridor (hebrejsky: יעקב מרידור, rodným jménem Ja'akov Viniarsky; 29. září 1913 – 30. června 1995) byl revizionisticko-sionistický aktivista, velitel Irgunu v letech 1941 až 1943 a dlouholetý izraelský politik. Přes třicet let byl poslancem Knesetu za stranu Likud a její předchůdkyně (Gachal a Cherut).

Ja'akov Meridor יעקב מרידור
Hrob Ja'akova a Cipory Meridorových
1. ministr ekonomiky a vnitroministerské spolupráce Izraele
Ve funkci: 5. srpna 1981 – 13. září 1984
Nástupce	Gad Ja'akobi
Stranická příslušnost
Členství	Likud (dříve Gachal, Cherut)
Narození	29. září 1913 Lipno, Ruské impérium (dnes Polsko)
Úmrtí	30. června 1995 (81 let) Izrael
Místo pohřbení	hřbitov Nachalat Jicchak
Kneset	1., 2., 3., 4., 5., 6., 10.
Choť	Cipora Meridor
Alma mater	Varšavská univerzita
Profese	politik a byznysmen
Commons	Ya'akov Meridor
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Narodil se v Lipně v Ruském impériu (dnešní Polsko) do rodiny obchodníků ze střední třídy. Poté, co se doslechl o prvních arabských nepokojích v britské mandátní Palestině, vstoupil v roce 1930 do revizionistického hnutí Bejtar. Vystudoval práva na Varšavské univerzitě.

V roce 1932 imigroval do Palestiny, kde o rok později vstoupil do Irgunu.^[1] V roce 1941 doprovázel Davida Raziela při misi do Iráku, během níž měli sabotovat ropná pole na předměstí Bagdádu. Když byl Raziel zabit společně s britským důstojníkem, jenž je doprovázel, vrátil se Meridor do mandátní Palestiny, kde po Razielovi převzal post vrchního velitele Irgunu.

V roce 1943 předal velení nad Irgunem Menachemu Beginovi, nicméně i nadále zastával řadu starších pozic až do roku 1945, kdy jej Hagana předala Britům.^[2] Ti jej internovali v řadě detenčních táborů v Africe, odkud se několikrát neúspěšně pokusil utéct. Úspěšný byl až v roce 1948 a do Izraele se vrátil v den vyhlášení jeho nezávislosti – 14. května 1948.^[2]

Podle deníku The Scotsman ohlásil Irgun 7. dubna 1948 v Tel Avivu, že Ja'akov Meridor „převzal své válečné úkoly v Palestině.“ Deník rovněž uvedl, že první Meridorův rozkaz byl útok na vojenský tábor v Pardes Chana, nacházející se jižně od Haify, při němž bylo zabito šest britských vojáků a jejich velící důstojník podplukovník G. L. Hilderbrand.^[3]

Po nezávislosti

Pod Beginovým velením byl Meridorovi přidělen úkol řídit integraci Irgunu do nově vzniklých Izraelských obranných sil.

V politických kruzích patřil mezi jednoho ze zakladatelů strany Cherut (politického nástupníka Irgunu), za níž byl zvolen poslancem v prvních izraelských parlamentních volbách v roce 1949.^[1] Svůj poslanecký mandát si udržel i v následujících volbách v letech 1951, 1955, 1959, 1961 a znovu v roce 1965 poté, co se Cherut sloučil s Liberální stranou ve stranu Gachal (z níž se později stal Likud). V roce 1955 vydal knihu s názvem Long is the Path to Freedom: Chronicles of one of the Exiles. Ve volbách v roce 1969 však o svůj poslanecký mandát přišel.

Svou politickou kariéru vzkřísil v roce 1981, když byl ve volbách zvolen poslancem za Likud. Navzdory předvolebnímu trapasu a skandálu s „žárovkou, která měla osvítit Ramat Gan“^{[pozn 1]} byl jmenován ministrem ekonomiky a meziministerské spolupráce ve vládě premiéra Begina. Svůj ministerský post si udržel i poté, co Begina ve funkci premiéra v roce 1983 nahradil Jicchak Šamir.

Navzdory své významné funkci ve vládě Meridor v následujících volbách v roce 1984 přišel o poslanecký mandát a již se do Knesetu nevrátil.