Jacques Attali

Jacques Attali (* 1. listopadu 1943 Alžír) je francouzský ekonom a spisovatel.

Jacques Attali
Jacques Attali (22. ledna 2020)
Rodné jméno	Jacques José Mardoché Attali
Narození	1. listopadu 1943 (81 let) Alžír
Alma mater	Polytechnická škola (1963–1965) Pařížský institut politických věd (1965–1967) Státní administrativní škola (1968–1970) Mines ParisTech Univerzita Paříž IX Lyceum Jansona de Sailly
Povolání	bankéř, spisovatel, ekonom a politik
Zaměstnavatelé	Polytechnická škola (1968–1985) Conseil d'État (1970–2000) Le Journal des arts L'Express Národní škola silniční správy Univerzita Paříž IX French National School of Forestry Les Échos
Ocenění	rytíř Řádu čestné legie (1998) čestný doktor Haifské univerzity
Politická strana	Socialistická strana (od 1973)
Partner(ka)	Anne Sinclair[1][2]
Děti	Bethsabée Attaliová[3] Jérémie Attali
Příbuzní	Bernard Attali (bratr)
Funkce	President of the European Bank for Reconstruction and Development (Evropská banka pro obnovu a rozvoj; 1991–1993) prezident (Attali & Associés; od 1994) prezident (Positive Planet; od 1998) státní rada (do 2000) prezident (Commission for the Liberation of French Growth)
Podpis
Web	www.attali.com
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pochází z rodiny sefardských Židů, která se v době alžírské války odstěhovala do Paříže. Vystudoval École polytechnique, École des mines, Sciences Po, École nationale d'administration a Univerzitu Paříž IX, kde od roku 1968 přednášel ekonomickou vědu. Byl blízkým spolupracovníkem Françoise Mitterranda, který ho po nástupu do prezidentského úřadu v roce 1981 jmenoval svým poradcem pro hospodářské otázky. V letech 1991 až 1993 byl Attali prvním předsedou Evropské banky pro obnovu a rozvoj, stál také u zrodu mezinárodní dobročinné organizace Akce proti hladu a programu EUREKA. Podporuje reformy prezidenta Emmanuela Macrona, přišel s koncepcí „pozitivní ekonomiky“, upřednostňující dlouhodobou udržitelnost před rychlým ziskem.^[4] Je stoupencem hnutí za připojení frankofonní části Belgie k Francii (rattachismus).

Jako amatérský hudebník působí v orchestru Université Grenoble-Alpes, píše texty pro zpěvačku Barbaru a romány (v českém překladu vyšlo Bratrstvo probuzených). Je také autorem historické práce Athény a Jeruzalém – Úděl duchovní říše Západu (spolu s Pierrem-Henrym Salfatim).^[5] Je členem správní rady Muzea Orsay.

V letech 2008, 2009 a 2010 byl zařazen na seznam Sto nejvlivnějších intelektuálů světa. V roce 2011 obdržel cenu Woodrow Wilson International Center for Scholars za veřejnou službu.