Jakob Freimann

Jakob Freimann (1. října 1866 Krakov – 23. prosince 1937 Špindlerův Mlýn) byl židovský rabín, životopisec a historik, který působil na území dnešního Polska, Česka a Německa. Jeho posledním působištěm byl Berlín, kde byl vrchním rabínem až do své smrti v roce 1937. Pochován je v Holešově na Moravě, kde dříve 20 let působil.

Jakob Freimann
Narození	1. října 1866 Krakov Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	23. prosince 1937 (ve věku 71 let) nebo 24. prosince 1937 (ve věku 71 let) Špindlerův Mlýn Československo Československo
Příčina úmrtí	cévní mozková příhoda
Místo pohřbení	Holešov
Povolání	rabín a historik
Znám jako	vrchní rabín
Nábož. vyznání	judaismus
Partner(ka)	Regina Freimannová
Rodiče	Abraham Chajim Freimann Sofie Freimannová
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rodina a vzdělání

Narodil se v Krakově, který byl tehdy součástí habsburské monarchie, a pocházel z rabínského rodu. Jeho otcem byl rabín Abraham Chajim Freimann, matkou Sofie, rozená Latnerová. Náboženství se učil u rabínů Szymona Sofera a Akiby Kornitzera. Maturoval na gymnáziu v polském Ostrowu, kde také studoval talmud pod vedením svého strýce, významného židovského učence a rabína Dr. Israela Meir Freimanna, jehož dceru, svou sestřenici Reginu, pojal roku 1891 za manželku. Z manželství s Reginou se narodilo šest dětí: Sofie, Ella, Valerie, Ernst, Gertruda a Alfred. Významným židovským učencem byl rovněž Jakobův bratranec (bratr Reginy) profesor Aron Freimann, historik, hebraista a bibliograf ve Frankfurtu nad Mohanem a New Yorku.^[1][2][3]

Již ve svých dvaceti letech byl Jakob Freimann po absolvování rabínského semináře v Berlíně roku 1886 ordinován na rabína. Dále studoval literaturu, orientalistiku, filozofii a roku 1890 byl na univerzitě v Tübingenu promován doktorem filozofie.^[1][2][3]

Kariéra

Krátce po promoci odešel na své první rabínské působiště do Dolních Kounic na Moravě. Zde se také narodily jeho dvě nejstarší dcery. Dne 3. září 1893 vysvětil Novou synagogu v Holešově, kam se také s rodinou přestěhoval a kde následně působil jako rabín dvacet let. Byl vůbec posledním holešovským rabínem. Dále byl inspektorem židovských škol na severní Moravě a předsedou Spolku rabínů Moravy a Slezska. Před vypuknutím první světové války odešel do Německa a se stal vrchním rabínem v Poznani.^[1][2][3]

Od roku 1929 zastával funkci vrchního rabína v Berlíně a současně byl hlavou židovského náboženského soudu (av bejt din). Na rabínském semináři v Berlíně vyučoval mimo jiné dějiny a dějiny židovské literatury. Většina jeho berlínského působení spadá do období, kdy již Německo ovládali nacisté. Bydlel vedle berlínské Nové synagogy. Zemřel na cévní mozkovou příhodu v roce 1937 ve Špindlerově Mlýně, kde s rodinou slavil výročí svatby své nejstarší dcery. Pohřben byl v Holešově, patrně proto, aby se jeho hrob nestal terčem nacistů. Jeho hrob sousedí s hrobem rabína Šacha.^[1][2][3][4]

Dílo

Kromě prací zaměřených na halachickou středověkou literaturu a teologických textů publikoval také studie o dějinách židů v Bonnu, Holešově, Poznani, Prostějově, Přerově, a Xantenu. Sepsal pojednání o židovských rabínech v Přerově a přispíval biografickými články do Jüdisches Lexikon, Germania Judaica a do Encyklopaedia Judaica. Dlouhodobě spolupracoval s redakcí Huga Golda a to zejména na dvou projektech: na knize Die Juden und Judengemeinden Mährens in Vergangenheit und Gegenwart (Židé a židovské obce na Moravě v minulosti a současnosti) a na vydávání časopisu Zeitschrift für die Geschichte der Juden in der Tschechoslowakei (Časopis pro dějiny Židů v Československu).^[3][1]