Jakovlev Jak-42

Jakovlev Jak-42 je sovětský třímotorový proudový dopravní letoun pro zhruba 100 cestujících na krátké tratě z konce 70. let. Vychází z typu Jak-40, oproti kterému je větší a má šípovitá křídla (23°). Byl to první sovětský stroj s moderními dvouproudovými motory, zamýšlený jako náhrada za zastarávající letouny první generace Tupolev Tu-134, respektive turbovrtulové Antonov An-24 a Iljušin Il-18. Označení v kódu NATO je Clobber.

Jak-42
Jak-42D společnosti South Airlines, 2008
Určení	dopravní letoun
Původ	Sovětský svaz
Výrobce	Závod č. 292 SmAZ
Konstruktérská skupina	Jakovlev
První let	7. března 1975
Zařazeno	22. prosince 1980
Charakter	Ve službě
Uživatel	Aeroflot Jet Express Airlines Kosmos Airlines KrasAvia RusJet
Výroba	1979–2003
Vyrobeno kusů	184[1]
Vyvinuto z typu	Jakovlev Jak-40
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vývoj

Kokpit stroje Jak-42

První prototyp Jak-42 (imatrikulace CCCP-1974), ještě s šípovitostí křídla jen 11°, zalétal Arsenij Leonidovič Kolosov 7. března 1975 a nesplnil zpočátku všechna očekávání. Druhý a třetí prototyp (CCCP-42303) již měly definitivní šípovitost 23°. Letoun byl zaveden do služby až 22. prosince 1980 na lince Moskva–Krasnodar; od července 1981 rovněž na mezinárodní linky Leningrad–Helsinky a Doněck–, respektive Kyjev–Praha. Nadějné vyhlídky letounu ovlivnila tragická nehoda v červnu 1982, při které vinou chybně navrženého ovládacího systému došlo ke ztrátě kontroly nad vodorovnou ocasní plochou, a následně až do října 1984 bylo všech 38 vyrobených strojů uzemněno. Přestože to byla v historii jediná ztráta způsobená závadou stroje, Jak-42 už nikdy nedosáhl masového rozšíření: vyrobilo se ho méně než 190 ks, násobně méně než předchozích srovnatelných typů, které tak zůstaly v provozu až do přelomu století.

Po opětovném uvedení do provozu byl stroj modernizován, byla zavedena i verze pro nákladní dopravu, stejně jako v 90. letech populární salónní VIP verze. Do verze Jak-42(D)-100 byla též kvůli exportu nabízena zahraniční avionika. Byly rozpracovány i další verze, dokonce Jak-242 se dvěma motory pod křídlem (vycházející z dalšího projektu Jak-42M s prodlouženým trupem a novým křídlem), jejímu dokončení ale zabránilo prudké zhoršení ekonomiky po rozpadu SSSR; vzdáleným pokračovatelem je Irkut MS-21.

Vyvezlo se pouze 8 kusů do Číny (mj. pro vojenské letectvo) a 4 na Kubu. V červenci 2018 bylo v komerčním provozu 23 strojů Jak-42.^[1] Provozovaly je Ižavia (10), KrasAvia (9), Black Sea Airlines (2) a Turuchan (2).^[2] Čtyři stroje ukrajinské společnosti DonbassAero byly zničeny v říjnu 2014 během bojů o letiště Doněck.

V letech 1994–1996 měla letouny Jak-42 pronajaty česká společnost Škoda Air pro charterové lety z letiště Brno-Tuřany.

Konstrukce

Sériový Jak-42 Aeroflotu (CCCP-42306), pařížský aerosalon 1981

Po menším Jak-40 to byl pro smolenskou konstrukční kancelář teprve druhý návrh dopravního letadla. Letoun využil zcela nový dvouproudový motor Lotarjov D-36 s velkým obtokovým poměrem 5,34:1, mající oproti jiným sovětským motorům té doby velmi nízkou spotřebou paliva i příznivé emisní a hlukové parametry. O jeho kvalitě svědčí i to, že jeho pokračovatel Ivčenko D-436 je po roce 2010 osazován do nově vyvinutých letounů Antonov An-148. Letoun byl vybaven na svou dobu pokročilou avionikou, autopilotem udržujícím letovou hladinu s přesností 10 m, a jako jeho předchůdce byl schopen přistávat a vzlétat z nezpevněných ranvejí. Letoun si zachoval nezvykle nízkou přistávací rychlost pod 210 km/h, takže pro brzdění na krátkých drahách nebyl třeba obraceč tahu (Jak-40 ho měl na prostředním motoru, ale u většího Jaku-42 by znamenal neefektivní zátěž). Určitou slabostí byla omezená maximální vzletová hmotnost, takže při plném obsazení nebylo možné naplnit palivové nádrže na plnou kapacitu a značně to omezovalo dolet. To zčásti vyřešila modernizace pod označením Jak-42D (daľnij – dálkový), kde byla díky posílení konstrukce vzletová hmotnost zvýšena; vyráběla se od počátku 80. let, od roku 1988 výhradně, celkem zhruba 120 kusů. Dalšími slabšími stránkami jsou poněkud nižší rychlost i dostup, což však na krátkých letech nepřináší citelná omezení.

Nehody a incidenty

V letech 1982–2011 došlo k osmi vážným haváriím Jaku-42 s celkem 570 ztrátami na životech.

Datum	Imatrikulace	Místo	Oběti	Popis
28. 6. 1982	СССР-42529	jižně od Mazyru	132/132	Let Leningrad–Kyjev, kvůli mechanickému opotřebení chybně navrženého systému matice ovládající přes šroubovou tyč horizontální stabilizátor se stabilizátor uvolnil a neovladatelný letoun přešel do strmého klesání, načež se působením aerodynamických a setrvačných sil rozpadl.[3]
14. 9. 1990	СССР-42351	u letiště Kolcovo	4/128	Let Volgograd–Sverdlovsk, pilot při přistání nedodržel výšku a narazil do stromů 1,7 km před ranvejí
31. 7. 1992	B-2755	Nanking	108/126	Kvůli stabilizátoru nastavenému na přistání se neodlepil od země, přejel dráhu a narazil do zemního valu.[4]
21. 11. 1993	RA-42390	poblíž Ohridu	115/116	Let Ženeva–Skopje, odkloněný kvůli sněžení. Při druhém pokusu o přiblížení chybně zatočil do úbočí hory.
17. 12. 1997	UR-42334	Pierijské hory	70/70	Let Oděsa–Soluň, nezkušená posádka ztratila orientaci a během "go-around" (okruh po nezdařeném přiblížení) narazila do hory.
25. 12. 1999	CU-T1285	Bejuma	22/22	Kubánský let Havana–Caracas kvůli záplavám odkloněný do Valencie. Během přistání narazil do hory.
26. 5. 2003	UR-42352	poblíž Maçka	75/75	Charter Biškek–Zaragoza s tankovacím mezipřistáním v Trabzonu vracející španělské vojáky ISAF z Afghánistánu. V husté mlze při třetím pokusu o přiblížení narazil do hory
7. 9. 2011	RA-42434	letiště Tunošna	44/45	Charter Jaroslavl–Minsk s hokejovým týmem Lokomotiv Jaroslavl vč. českých hráčů. Kvůli chybám nekvalifikovaných pilotů při vzletu, zejména neúmyslnému brzdění, se odlepil příliš pozdě, pomalu a ihned dopadl na zem.[5]

Specifikace (Jak-42D)

Třípohledový nákres

Údaje platí pro Jak-42D (rozměrově se nelišil od původní verze)^[zdroj⁠?!]

Technické údaje

• Posádka: 2 piloti + nepovinně palubní inženýr
• Kapacita: Do 120 cestujících (ale obvykle 8 v 1. třídě a 96 v ekonomické)
• Délka: 36,38 m
• Rozpětí: 34,88 m
• Výška: 9,83 m
• Nosná plocha: 150 m²
• Hmotnost (prázdný): 33 000 kg
• Maximální vzletová hmotnost: 57 500 kg (původní Jak-42: 54 tun)
• Maximální přistávací hmotnost: 51 000 kg
• Pohonná jednotka: 3× dvouproudový motor Lotarjov D-36, každý o tahu 63,75 kN

Výkony

• Maximální rychlost: 810 km/h
• Cestovní rychlost: 740 km/h
• Dolet: 1700 km (původní Jak-42 s plným nákladem), 2790 km standardně (až 4 000 km prázdný)
• Dostup: 9 600 m