Jakub Kryštof Rad

Jakub Kryštof Rad (německy Jacob Christoph Rad^[1]) (25. března 1799 Rheinfelden – 13. října 1871 Vídeň) byl rakouský ředitel dačického cukrovaru, vynálezce kostkového cukru.

Jakub Kryštof Rad
Narození	25. března 1799 nebo 24. března 1799 Rheinfelden
Úmrtí	13. října 1871 (ve věku 72 let) nebo 12. října 1871 (ve věku 72 let) Vídeň
Povolání	vynálezce, podnikatel, obchodník, výkonný manažer a byznysmen
Příbuzní	Ferdinand Dolainski (zeť)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Do Dačic přišel z Vídně na jaře 1840, aby se ujal funkce ředitele upadajícího cukrovaru.^[2] Rad se po svém příchodu do cukrovaru pustil do modernizací, instaloval novější technologie, v roce 1842 zavedl do výroby první parní stroj. Rafinérie za jeho vedení rostla a dodávala cukr nejen po jižní Moravě, ale také do jižních a východních Čech či rakouského pohraničí. Přesto se však situace cukrovaru (stál v příliš velké nadmořské výšce, mimo řepařskou oblast, řepu proto musel dovážet z větší vzdálenosti než konkurence), se od poloviny 40. let 19. století opět zhoršovala a ani výroba kostkového cukru výrazné zlepšení nepřinesla. V roce 1846 prot Rad na ředitelské místo rezignoval a odstěhoval se zpět do Vídně. Cukrovar byl po několika letech zcela uzavřen.

Vynález kostkového cukru

Pomník kostce cukru

Cukr se v té době prodával ve velkých homolích, které se přes svůj elegantní tvar velmi špatně porcovaly. Radova manželka Juliana, která vedla bohatý společenský život a cukr k čaji či kávě podávala často, si jednou při porcování zranila prst. Se zavázaným prstem došla za manželem a vyčinila mu, že by mohl vymyslet něco menšího.

V roce 1841 tak Rad vymyslel první lis na kostkový cukr. Do 400 čtvercových otvorů mosazné desky ležící na měděné desce se nasypala cukrová moučka, v lisu se cukr stlačil, kostky se z kovové desky vytlačily na dřevěnou podložku a po dobu 12 hodin probíhalo sušení. Po usušení byly kostky připraveny na balení. První kostkový cukr dostala jeho manželka několik měsíců po svém zranění v bedničce s více než 300 kostkami bílé a červené barvy. Dačický cukrovar začal dodávat kostky na trh pod názvem Čajový cukr (Thee-Zucker) či Vídeňský kostkový cukr (Wiener Würfelzucker). Kostky byly dvou velikostí – o hraně 1,2 cm a o hraně 1,5 cm. Balíček připomínající bedničku s čínským čajem obsahoval 250 kostek, měl původní etiketu a stál jeden zlatý a 50 krejcarů české měny.^{[pozn. 1]}

Od kostkového cukru si Rad sliboval impuls k prosperitě cukrovaru, a tak požádal o licenci k jeho výrobě a schválení patentu. Dne 23. ledna 1843 patent získal a 3. října téhož roku jej prodal cukrovaru za 12 tisíc zlatých. Přesto se však cukrovaru nedařilo, po Radově odchodu a krachu cukrovaru bylo jeho autorství zapomenuto a za otce kostky cukru byl považován kdokoliv. Až historik cukrovarnictví R. E. Grottkas v 30. letech 20. století prokázal Radovo autorství.

Roku 1983 byl v Dačicích vztyčen žulový pomník, připomínající vznik kostkového cukru v tomto městě – nachází se v prostoru před věží farního kostela. Pamětní deska byla odhalena v roce 2003.

Poznámky

1. Údaj potřebuje upřesnit - není uvedeno, zda jde o cenu velkých nebo malých kostek.